Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, dámy a pánové, vážení hosté,
kdybychom nežili v Evropské unii, tak společnost ArcelorMittal by asi Novou huť uzavřela, koupila v jiném státě nějakou jinou huť a nestarala by se o to, co se tady bude dít potom. Je to klasický obchodní model společnosti, která chce co největší zisky, co největší pozici na trhu a chce dominovat ve výrobě produktu, který vyrábí, to znamená oceli. Tím, že jsme v Evropské unii - a to je jedna z výhod Evropské unie, o kterých se málo hovoří - výhodou je, že Evropská unie si hlídá dominantní postavení na trhu. Evropská unie stanoví podmínky, za jakých může dominantní výrobce na trhu působit, za jakých podmínek může získávat své podíly akvizicemi podniků na trhu a je schopna zákonně regulovat takovéto podnikání. Toto je přesně stav, před kterým stojíme.
ArcelorMittal je významný výrobce oceli i železa, válcovaného materiálu, prostě kovů, a je to strategické, protože současně v Evropě těch výrobců je více. Slyšeli jsme zde obchodní podíly, které jsou. Je to o to strategičtější, že sledujeme v přímém přenosu obchodní válku, kterou vyvolává Amerika právě na trhu těchto komodit a všichni se bojíme, co se stane s evropskými výrobci těchto komodit a jak dalece je tato obchodní válka, která se zatím rozhořívá mezi Amerikou a Čínou zasáhne.
Skupina Arcelormittal byla přinucela Evropskou komisí prodat svoje jednotky nebo své akvizice ve střední a východní Evropě, pokud chce koupit akvizice italské. Jenom pro zajímavost, bavíme se podle Českého statistického úřadu o tom, že v České republice se jedná o import oceli ve výši 7,2 mil. tun oceli, které Česká republika potřebuje a importuje, a to je to porovnání s těmi 30 milióny, o kterých hovořila paní ministryně.
Ale jedná se také o šest a půl tisíce kvalifikovaných pracovních míst, lidí, kteří v tomto podniku u nás pracují. Samozřejmě je tady další skupina, která je na ten podnik navázána. Zde se bavíme asi o 70 tis. lidí, kteří nepřímo nebo i přímo s tímto podnikem kooperují a fungují a v tomto regionu zabezpečují zaměstnanost. To je již síla, která nás, politiky, by měla nutit hledat opatření a zabraňovat věcem, které by ve svém důsledku mohly znamenat ztrátu těchto pracovních míst.
Opravdu se spoléháme na to, že skupina ArcelorMittal vybere toho nejlepšího kupce? Svého budoucího konkurenta na trhu? A spoléháme se na Evropskou komisi, že ví o veškerých problémech a podezřeních, které můžeme mít spojené s tímto nákupem? Já se bojím, že tomu tak není.
Bojím se toho, že ArcelorMittal hledá cestu, jak uspokojit komisi, jinými slovy, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá, to znamená, aby mu tady nevyrostla konkurence, která by ho později mohla na trhu ohrožovat, popřípadě mu způsobovat finanční ztráty.
Když se podíváte do výroční zprávy ArcelorMittalu, tak zjistíte, že mezi lety 2012 až 2017 dosáhly odpisy 5,5 mld. korun, investice za stejné období jen mírně přesáhly 4,4 mld., jinými slovy se také vyplatilo zahraničnímu majiteli 49,63 mld. korun na dividendách. Velice lukrativní. Minimum investic, čili neustále podinvestovaný podnik, nerozvíjí se, přesto odvádí velké miliardy své matce, svému vlastníkovi.
Opravdu si myslíte, že Mittal chce, aby předvybraný kupec, jak tady bylo již zmíněno, Liberty House, bude investovat, bude rozvíjet a stavět novou konkurenci Mittal Steel, jak požaduje Evropská komise, že by to mělo být?
Odboráři mají obavu. Je to logické, jsou tam zaměstnáni a bojí se o ztrátu své práce. Proto se ozývají a čekají odpověď. Tak si pozvali nebo měli možnost se setkat s generálním ředitelem divize Liberty Steel Jonem Boltonem, která by měl provozovat huť. A ptali se ho, jak budou vypadat investice do společnosti, jak chce zabezpečit rozvoj společnosti dle požadavků Evropské komise.
To, co se dozvěděli, je vůbec nenadchlo optimismem, spíše nahnalo hněv do tváří, protože jim pan majitel řekl, cituji, že chce společnost provozovat na stávajícím zařízení jako nízkonákladového dodavatele komodit bez nároku na investice. Když to přeložím do lidské řeči, dojit, dojit, dojit až kráva chcípne.
To už i původní majitel Mittal Steel měl plány a představy o tom, že aspoň přiveze secondhandovou drátovou trať ze Španělska a bude rozvíjet něco nového a bude hledat nové cesty odbytu. U tohoto nového vlastníka se bojím, že u jde opravdu jenom o to, aby dojil.
Opravdu může přijít do České republiky takovýto investor, a my budeme mlčet, my budeme v klidu? Druhá otázka, která mě napadá v této souvislosti, je, jestliže opravdu Mittal Steel Arcelor chce, aby mu nevznikla konkurence ani náhodou a aby mohl obejít nařízení Evropské komise, jak to udělá?
Když se potom podíváte na tu fabriku, zjistíte, že skoro uprostřed té fabriky je tzv. Energetika. Je to výrobce nejenom elektrické energie, ale i dalších produktů, které jsou nezbytně nutné pro hutní výrobu, kterou ten podnik vyrábí. A tak sledujete, co se děje, a zjistíte, že v tichosti bez vědomí představenstva a dozorčí rady, bez jejich souhlasu byl tento podnik vyveden z ostravské Nové huti a stal se vlastnictvím matky. Když se to provalilo, řekli, nic se neděje, my to děláme právě proto, abychom tu Energetiku mohli prodat novému nabyvateli.
Když se ale podíváte, co to obnáší, tak to obnáší, že nový nabyvatel bude muset souhlasit za prvé s kupní cenou zvlášť, ne spojenou s hutí, bude si to muset koupit později, bude na to muset mít prostředky. Někde se objevují spekulace, že na ty prostředky mu dokonce Mittal půjčí, aby si to mohl koupit. Zadluží se, ale nebude mít na investice. I kdyby je vůbec plánoval.
A abyste věděli, o jakých objemech se bavíme, tak je to 3,2 mld., které se fakturují za energie. Mateřský podnik vnitřně s touto svojí energetickou části. Kdyby se to vyvedlo ven, znamená to náklad 3,2 mld. za energie pro podnik, který by si bez této energie neuměl představit výrobu.
Říká se také, že jsou adekvátní náhrady. Na volném trhu energií si můžou koupit. Pak se nechala zpracovat studie společnosti PricewaterhouseCoopers, je ve volných zdrojích ve sbírce listin, že to není možné. Že podnik je tak svázán, konstrukčně postaven s Energetikou, která je uprostřed, že to prostě nejde, aby se na volných trzích energií našla náhrada. Čili pokud dojde k tomuto scénáři, tak mateřská Nová huť bude mít kolem krku obojek, obojek z elektrických drátů, který někdo jiný bude moci přiškrtit anebo povolit, podle toho, jak bude potřebovat, aby ovlivnil evropský trh.
Je to v pořádku? Pokud máme zabezpečit dle požadavků Evropské komise dlouhodobou perspektivu a rozvoj? Myslím si, že ne, a je třeba na to také upozorňovat v Evropské komisi, že se tyto kroky dějí a že to je proti záměru Evropské unie, která deklarovala, že chce zachovat Novou huť, že chce zachovat zaměstnanost, dokonce rozvíjet. Je to jedna z podmínek, aby souhlasila s novou akvizicí pro skupinu Arcelor Mittal.
Jak již jsem se zmínil, hovoří se tady o nákupech, o financování. Podívejme se, co je to vlastně ta společnost, která by měla zájem nakoupit, ta Liberty House. Je to nový žralok. Pochází z Indie, stejně jako mateřský podnik Mittal Steel Arcelor. A začíná akvizice po Evropě. Ale již nyní prosakují informace z otevřených zdrojů, můžu citovat Financial Times, Economic Times, že tato společnost má obrovské problémy získávat banky na svou stranu, aby získala prostředky již na akvizice, které v Evropě provedla. 160 mld. dolarů ve Francii. Banky se odvracejí. Píše se tady, že vyhodili švýcarského manažera v bance, který zprostředkoval půjčku pro Liberty House pro rizikovost této půjčky. Mají problém se splácením akvizic, které již provedli. Byli vyřazeni ze soutěže o odkup přístavu, o který měli zájem, protože neměli zajištěné financování. Přesto rozjíždí velké transakce a akvizice po Evropě.
To by nás mělo varovat, že tady není něco v pořádku s historií budoucího nabyvatele. Když se podíváte ještě do větších detailů, zjistíte, že člověk, který vystupuje za tuto společnost, s jejím majitelem až tak dalece nevím, je dlouholetý pracovník a spolupracovník Arcelor Mittal Steel. Čili provázanost minimálně personální je zde zcela zřejmá a jasná.
Ptám se: Je to seriózní partner, kterému by Evropská komise měla věřit, že bude ten žralok a ta konkurence proti stávajícímu koncernu Arcelor Mittal Steel a zabezpečí prosperitu budoucího odděleného nového podniku?
Otázka další. Evropská komise potažmo Evropský parlament klade velký důraz na emisní znečištění. Proto vymyslel princip emisních povolenek. O emisních povolenkách se již dlouho bavíme i v jiných případech a víme, že vláda poskytla ostravské huti tyto povolenky zdarma, aby mohli investovat do nízkouhlíkatých technologií, nízkoznečišťujících technologií, které nutně Ostravsko potřebuje. Je to jeden z regionů s nejvyšším znečištěním ovzduší a bohužel tento hutní podnik historicky se na tom velice hodně podílí.
Jak všichni víme, tyto povolenky jsou přidělovány konkrétnímu podniku na jejich IČO na základě výroby. Takže tyto povolenky, které ostravské huti vláda zdarma přidělila, se nyní mají z této huti vyvést a má z nich profitovat skupina Arcelor Mittal. Samozřejmě nový nabyvatel by si je koupil od této skupiny. Otázka za co.
Jak chce profinancovávat tyto záležitosti, když sám říká, že je chce pouze do roku 2020? Tzn., nemá, aby si koupil povolenky navíc? Nad rok 2020 nemá peníze? Nebo plánuje udržet výrobu jenom do roku 2020, a potom už ji nebude potřebovat? Ví vůbec Evropská komise, že se tady provádí v rámci stávajícího mateřského podniku karuselový obchod s povolenkami? Že se ty povolenky takhle otočí přes matku, že se hodí zpátky a finance zůstanou u matky a nebavíme se o jen tak nějakých financích, ale bavíme se v objemu 6,2 mld. Kč za tyto povolenky? Nemělo by nás to také varovat a trvat na tom, že chceme, aby ty povolenky zůstaly v Ostravě a nekšeftovalo se s nimi v rámci matky? Opravdu si myslíme, že správce odděleného majetku jedná v nejlepším zájmu České republiky? Opravdu si myslíme, že stávající vlastník chce si nechat vybudovat konkurenci na trhu a podlehne přání EU, aby mu tady vyrostl tento konkurent?
Myslím si, že ne. Myslím si, že stávající vlastník dělá vše pro to, aby na tom vydělal. A je mu až tak ukradeno, jak tady bude fungovat v této republice huť, které se nuceně musí zbavit. Znovu zdůrazňuji, nuceně musí. A to ho nenutí česká vláda, to ho nutí Evropská komise, protože má velký zálusk, tento nový nabyvatel, o italské hutě. A je naše povinnost, nepřítomný pane premiére, ale děkuji za přítomnost paní ministryně, abychom Evropské komisi předkládali otázky, předkládali argumenty, předkládali důkazy a třeba i křičeli, že prostě Evropská komise nemůže ignorovat oprávněné otázky a odpovědi, které požadujeme na to, co se momentálně děje v soukromém podniku ArcelorMittal. Ano, je to soukromý podnik. Přesto Evropská komise má možnosti, jak ho donutit, aby byla zachována výroba, aby rostla výroba, aby bylo investováno do podniku, kterého ho nutí (?), aby prodal.
Není pravdou, že to je jediný zájemce. Těch zájemců celkem, byli tři zájemci. Mám informaci, že další zájemci drží svůj zájem vstoupit do této skupiny. Mimo jiné British Steel se tak vyjádřil. Je tedy opravdu hlavně na nás, jaké argumenty naše vláda předloží Evropské komisi. A doufám, že už ten souhlas s touto akvizicí náhodou nedala. To bych byl velice nerad. Protože právě otázky, které zaznívaly i v pátek i v předešlých jednáních mezi odboráři a budoucím nabyvatelem, vyvolaly tuto vlnu, kvůli které tady dnes u tohoto mikrofonu stojím a kvůli které vy musíte poslouchat mé obavy. Moje obavy o osud ArcelorMittalu, ale hlavně o šest a půl tisíce přímých zaměstnanců a 70 tisíc lidí, kteří jsou přímo životně závislí na fungování tohoto jednoho z největších hutních podniků v ČR. Budu velice rád, když závěrem tohoto jednání bude jak paní ministryně, tak předseda vlády upozorňovat Evropskou komisi na tyto podklady, na tyto informace o možném nabyvateli a o možných problémech, které to můžou způsobit, o možných tricích, jak se z tohoto dostat ven. Je to hlavně o informacích, proto nebudu navrhovat žádné usnesení, které by ukládalo a přikazovalo a termínovalo. Ne, já si myslím, že podstatné zde zaznělo. Je to o informacích, aby Evropská komise měla všechny informace, aby jasně znala stanovisko české vlády, jak se na to díváme, kde spatřujeme rizika pro budoucí fungování tohoto hutního podniku a jak chceme, aby byla zachována možnost investování, ochrany životního prostředí a sociální smír v této lokalitě.
Trošku mě mrzí a paní ministryně to tady zmínila, že bývalý ministr Hüner připravil nebo založil odbornou skupinu, která měla toto sledovat a měla soustřeďovat tyto podklady, informace a být ten partner mezi odboráři, majiteli, vládou. Bohužel tato skupina byla rozpuštěna. Nevím, co vedlo novou paní ministryni k tomu, že tuto odbornou skupinu rozpustila a odkud teď čerpá její ministerstvo další informace. Budu aspoň rád, když tady toto zazní a jak by chtěla tyto informace získávat jinak než přes odborníky, kteří by se scházeli, kteří by jednali a všechny aktuální věci, které přicházejí na stůl, řešili.
Vážený pane nepřítomný premiére, vážená paní ministryně průmyslu a obchodu, budu velice rád, když Evropská komise rozhodne ne v zájmu Evropy, ale v zájmu zaměstnanců v ČR, v zájmu našich občanů a pevně věřím, že vy i pan premiér budete zárukou toho, že se tak stane. Toto je upozornění na všechny problémy, které můžou nastat, není to nic, co by nešlo ještě řešit, co by nešlo ještě dát do veřejného prostoru a informovat o tom Evropskou komisi. A nejsem úplně přesvědčen, jestli Evropská komise sleduje česká média. Myslím si spíše, že ne. A pevně věřím, že vaše ministerstvo, vaši pracovníci, vy osobně budete apelovat na Evropskou komisi, aby si dala pozor na to, jak vlastník ArcelorMittal postupuje v nařízeném prodeji svých hutních částí, jak budou financovány. Jestli ten, který by to měl nabýt, má dostatek financí a je finančně silný a je schopen toto řešit. Jestli se opravdu nejedná pouze o trik. A bohužel, a možná i bohudík, mám tu zkušenost a možnost být ve vyšetřovací komisi OKD. A v mnohých postupech na nižších úrovních zodpovědnosti spatřuji hodně podobných znaků určité nečinnosti, určitého přehlížení a určité laxnosti, které bohužel třeba v případu OKD vedly k mnohamiliardovým ztrátám a deziluzi občanů. Já bych strašně rád, aby tento konkrétní případ nezvýšil euroskepticismus v ČR. Proto jsem tento rozhovor začal tím, že Evropská komise právě tím, že může ovlivňovat soukromé podnikání, nám pomáhá. A je to jeden z mála příkladů, kdy Evropská komise je v tom dobrém pro českého občana. Zkusme to využít, zkusme něco pro to udělat.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
autor: PV
