Smutná podstata této reality ale vůbec není o věku těchto dětí. Sociální sítě, které jsou virtuálním propojením skupiny lidí, používají i děti mnohem mladší. Často s vědomím a souhlasem rodičů. I oni totiž vyrostli v tomto virtuálním světě nebo jej přijali, a tak jim to přijde normální. V éře moderních technologií děti začaly preferovat online přátelství proto, že to vlastně ani jinak neumí. Kamarádi, kteří bývají jen pár metrů od sebe, si píší místo toho, aby si popovídaly tváří v tvář, rodič napíše dítěti na facebooku, aby se přišlo naobědvat, přičemž stačí udělat pár kroků a oznámit to osobně.

Přitom je dětství obdobím, kdy se připravujeme na život, poznáváme nové věci, učíme se od našich vzorů, navazujme přátelství a prožíváme dobrodružství. A je tolik důležité, aby se toto všechno odehrávalo v reálném světě a ne v tom virtuálním. A tím nejdůležitějším, kdo může toto ovlivnit je nejen rodič, ale také prarodič. A to tehdy, když je dítě hodně malé, protože to bude naslouchat, puberťák už ne.