„Tak už nám to přišlo, Blaženo, ty datový schránky. Takže buď se s těma internetama naučíš, nebo s tím svým krámkem končíš.“
„Jasně Václave, ale ty ses ani nenaučil počítač zapnout, takže skončíš s jednatelem našeho Spolku pro krásnější ves. A živnost taky zabalíš.“

Takhle nějak si dnes představujeme reakci nejednoho živnostníka z těch nejmenších na dopis, pro jistotu do vlastních rukou. A reakci vlastně nejenom živnostníka, kdekoho. Ne, nechceme vzpomínat na postiliona s poštovní brašnou a na koni, co svou trubkou ohlašoval příjezd na náves. Vítáme každý pokrok a každé zjednodušení práce, byrokracie, cest na poštu, ale...

Pracuji v reálných podmínkách s reálnými lidmi, bez uklidňujícího prostředí profesionálních byrokratů se snadno vynutitelnými změnami, ty se prostě nařídí. Jsem v každodenním kontaktu s reálným světem, kde je byrokracie často trpěným zlem a kde je snaha ji omezovat na minimum. Jo a taky mám profesionální deformaci – tvrdím, že vše musí být nastaveno na úroveň toho nejslabšího. Živnostníky pokládám za sůl země, základ společnosti. Právě živnostník je pro mě ztělesněním zodpovědnosti za řemeslo, dnes zase často generačně předávané, přitom flexibilitou hravě překonává všechny ty nadnárodní společnosti. Ostatně většina velkých podnikatelů a vizionářů začínala jako živnostníci (překupníky firem a predátory konkurenčních společností za vizionáře nepokládám…). Bezpečně proto vím, že drtivá většina živnostníků komunikaci se státními orgány přes datovou schránku jen přivítá, ale…