Když císař Josef II. v roce 1781 zrušil nevolnictví v českých zemích, nečinil tak myslím z lásky ke svým poddaným, ale z ekonomického pragmatismu. Strávil hodně času touláním po venkově své říše a poznal, jak zbídačená je. Byl na tehdejší dobu moderní. Pochopil, že volný pohyb pracovních sil je základem ekonomické prosperity. Rakousko-Uhersko bylo třetí nejlidnatější zemí tehdejší Evropy.

Stejně tak o necelých 200 let později zakládající členové EHS v roce 1968 definovali jako základ prosperity svých členů volný pohyb zboží, služeb a osob. Ano, to byly doby, kdy se na celoevropské úrovni řešily věci pro ekonomiku důležité, nikoliv počty pohlaví a kvóty.

Jistěže Josef II. ani první předseda EHS W. Hallstein neměli sílu ani vůli řešit skutečnou mobilitu lidí, ale na tehdejší doby to bylo hodně vizionářské. A ukázalo se, že správné. Tenkrát hlavně řešili zrušení bariér při přesídlení, ale efekt mobility lidí byl už tehdy znát.