Kateřina Šafaříková a mí asistenti

Paní Šafaříková z Lidových novin se pohoršuje nad tím, že jsem si vybral čtrnáct pomocníků pro vykonávání svého mandátu v Evropském parlamentu. Dělá skandál z toho, že jich mám čtrnáct, zatímco jiní jich mají méně. Částku na asistenty má přitom každý poslanec stejnou a je na každém, jestli chce více práce od každého ze čtyř lidí, nebo méně práce od každého z více lidí. Pro daňové poplatníky je to úplně stejný náklad. Daňový poplatník by ani neušetřil, kdybych se – jak radí moji oponenti – asistentů vzdal. Evropský parlament by toto peníze utratil na propagandu a další oslavování EU.

Jsem to přitom já, a ne budovatelé spojené Evropy, kdo v Evropském parlamentu navrhuje snižování rozpočtu Evropského parlamentu a rozpočtu EU vůbec. (např. zde)

Paní Šafaříková skandalizuje fakt, že své asistenty a poradce má „neúnavný kritik evropské rozhazovačnosti.“ Takže budovatelé EU mohou, kritici nemohou? Přesně tak to Kateřina Šafaříková myslí, protože jinak by stejný článek mohla napsat o všech ostatních poslancích. Na jejich asistentech ale nic špatného není, protože oni přece budují sjednocenou Evropu.

Je jedině logické, že si své poradce a pomocníky vyberu z řad lidí, které znám, kteří se osvědčili. Není nutné, aby jim kdokoliv záviděl. Já své lidi nijak nepřeplácím, a jsem rád, že mohou pracovat pro mě na naší společné věci.

Pavel Svoboda a parlamentní frakce

Stejný přístup má i europoslanec Pavel Svoboda z KDU-ČSL. Tomu také vadí kritici. Radoval se z toho, když euroskeptici ztratili jednoho poslance potřebného k tomu, aby mohli mít podle pravidel Evropského parlamentu svůj klub.