Nemá smysl vypočítávat při této příležitosti zásluhy obou prezidentů o stát, který ztělesňovali. Podstatná je jiná souvislost: nakolik se vlastnosti lidského typu, ztělesněného Benešem, promítaly či promítly do jeho podoby a rázu. Víme-li, že tato nejvýchodnější západoevropská demokracie, obětovaná a zrazená svými spojenci Hitlerovi, nebyla prosta stínů a znaků, které ji přibližovaly autoritativním a totalitním režimům v této části Evropy, jsou to právě tyto hledané přesahy, které ji spolehlivě odlišují a posouvají ven z přirozeného geografického prostředí, jehož byla do r. 1918 součástí.

Víme – a můžeme spolehlivě doložit –, že Hrad i Černín byly systematicky budovány jako důležitá, převážně levicová kulturní centra mezinárodního dosahu, doceníme ještě více nadčasový význam prvorepublikového Československa. V tomto prostředí již r. 1924, pouhá 3 léta po vzniku této proslulé organizace ve Velké Británii, byla založena československá pobočka Penklubu. Beneš toto založení nejen podnítil, ale stal se i jejím členem. Kolem Hradu vznikla – a TGM i EB podporovala – celá řada pozoruhodných občanských sdružení, vztahující se jednak k legionářům, jednak k učitelstvu všech školských stupňů, jednak – to bylo zvláště důležité – k mezinárodně krajansky a slovansky rozvětvené Československé obci sokolské. Neomezovala se jen na ně, ale vztahovala se i ke všem třem socialistickým stranám a jejich organizačním komplexům, jejichž prostřednictvím významně vstupovala i do prostředí české a slovenské německé národnostní menšiny. Zřejmě zcela zmapovány a náležitě doceněny nejsou ani Benešovy vazby k rychle vznikajícím globálním organizacím evropského a světového lidstva meziválečného období.