Jalová diskuse, která následuje, spíše dokumentuje postupně rostoucí mezery jejich nositelů v historických znalostech a souvislostech českých i obecných dějin. Děje se to i tam, kde by to člověk nejméně očekával: v případě blízkého přítele bratří Čapků a spolupracovníka prvních československých prezidentů Masaryka a Beneše, vydavatele revue Přítomnost a ředitele československého vysílání Radia Svobodná Evropa (RFE) Ferdinanda Peroutky. Osobnost sice bonvivánského, ale charakterově precizního nejpřednějšího československého publicisty, gentlemana minulého století je „pucována“ způsobem, který za dlouhá léta polistopadové Česka nejen zevšedněl, ale přímo zpuchřel.

Připomeňme si proto základní fakta dlouhého Peroutkova života (1895-1978). Poprvé na sebe upozornil, když ostře kritizoval Masarykův názor na bezprostřední kontinuitu obrozeného češství národního obrození a tradic české reformace (v knize Jací jsme). Vedlo to k osobnímu setkání s prezidentem Osvoboditelem a vydávání již zmíněné revue Přítomnost. Od konce dvacátých let pracoval Peroutka na své apoteóze prvorepublikové státnosti – monumentálním díle Budování státu. Když v závěru roku 1938 zemřel jeho nejbližší přítel, jeden z nejčeštějších československých spisovatelů světového jména Karel Čapek, patřil k těm, kdo při pohřebním obřadu nesli rakev s tělesnými pozůstatky tohoto velkého, statečného Čecha.