Vážené kolegyně, vážení kolegové a vážení páni ministři,
my tady řešíme sucho a zadržování vody v krajině, ale už neřešíme příčinu, korporace, které nám tuto vodu odčerpávají, a miliardy ze zisku, které plynou do zahraničí místo, aby zůstaly tady u nás a investovali jsme je do řešení problémů.
Pojďme tedy na to od začátku a řekneme si, jak se u nás privatizovala voda. Voda by měla být pro náš stát jedním z největších bohatství. Stát a politici ovšem rezignovali na správu strategických odvětví a voda se tak stala pouze zdrojem zisku. To vše se začalo odehrávat v roce 1993, kdy stát převedl bezúplatně na obce a města majetek z krajských státních vodárenských podniků a vznikly vodárny v majetku měst a obcí. Politici šli koncernům na ruku a zaprodali sami sebe i tento stát. Odvětví vodárenství má ročně obrat přibližně 35 mld. korun. Každoročně z toho odejde do zahraničí 1,6 až 2,6 mld. korun na dividendách. Neobnovujeme za ně infrastrukturu, nebo neřešíme sucho či zadržování vody v krajině, my jako Česká republika z toho nemáme vůbec nic. Došlo k privatizaci zisků z vody a k zestátnění nákladů na infrastrukturu. To je velmi výhodné pro koncerny, ale nevýhodné pro náš stát. Korporáty bohatnou a stát investuje. A tak vláda, potažmo stát, musí sama investovat do projektů, které řeší následky a musí hledat řešení, jak skutečně zvýšit zásoby podzemní i povrchové vody v České republice způsobené klimatickými změnami, zásahem člověka a byznysem korporací, zatímco zahraniční korporace na naší vodě bohatnou. Řešení samozřejmě existuje, ale nejsou levná a nedají se udělat ze dne na den.
Nejdůležitějším opatřením, jak zadržet vodu, je udržet ji v krajině. Zadržování vody v krajině je možné zlepšit změnou způsobu zemědělského hospodaření, rozčleněním krajiny na menší celky a omezením zastavování zemědělské půdy betonem k výstavbě různých areálů. Dopad na schopnost krajiny zadržet a vstřebávat vodu má i těžká zemědělská technika. Kvůli své hmotnosti totiž půdu udusává, a tím způsobuje, že voda více zůstává na povrchu a odtéká pryč. Zmizely meze, remízky, osamělé stromy, jež při zadržování vody odvádějí nezanedbatelný díl. Významně k odtoku vod přispěly také nadměrné meliorace. Svůj díl si vybírají i chemická hnojiva, jež zničila organismy přítomné v půdě, které byly základem pro schopnost půdy zadržovat vodu. Ostatně samotné zemědělské půdy stále ubývá. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochranné půdy od roku 1937 ubylo přibližně 800 000 ha. Jeden hektar kvalitní černozemě přitom dokáže zadržet až 3,5 tis. krychlových metrů vody. Bez rozmyslu necháváme zakrývat půdu nepropustným materiálem a způsobujeme tak škody na životním prostředí a půdu degradujeme. Zakrytí půdy nepropustným materiálem přispívá k poškození biodiverzity, zvyšuje nebezpečí povodní a nedostatku vláhy. Přispívá i ke změně klimatu. Nejvýrazněji postižené zastavováním jsou zpravidla ty nejlepší půdy. Ve větší míře se zastavují nejkvalitnější pole. Při vydatných deštích se voda nemá kam vsakovat a způsobuje lokální povodně.
Zásadní je i dopad na živočichy a rostliny. Nejenže se zmenšuje území, kde žijí, ale zároveň se rozděluje i populace těchto druhů. Brání se jim v migraci a omezuje se zdroj potravy. 10 cm orné půdy vzniká 2 000 let a my místo, abychom půdu více chránili, měníme ji v beton. Dalším problémem je, že půda ztrácí živiny, jelikož se z ní vytrácí organická hmota. Organická hmota je přitom velmi důležitá pro kvalitu a také úrodnost půdy. Odebrané živiny je nutno do půdy vracet zpět. Zemědělci živiny půdě dodávají hnojením pomocí minerálních hnojiv. Dohánění úrodnosti půdy intenzivním hnojením ale může vést až k tomu, že její úrodnost bude nakonec tak nízká, že přestane přinášet zisk. Vzhledem k úbytku dobytka se na pole nedostávají potřebné organické látky ve formě hnoje nebo močůvky, díky těmto organickým látkám byla půda lépe prohnojena. Nyní se z půdy jen odebírají a vrací se do ní jen chemie.
Když se tady pan ministr zemědělství Toman rozčiloval kvůli pesticidům, že tady nespravedlivě zemědělce obviňujeme, tak si, prosím, přečtěte výzkum Masarykovy univerzity v Brně, který přinesl alarmující výsledky ohledně množství pesticidů v půdě. Dle Centra pro výzkum toxických látek v prostředí, které zkoumalo ornou půdu na 75 místech v republice, zaznamenali vysoké koncentrace pesticidů. 80 % půd obsahuje minimálně jeden pesticid v nadlimitní koncentraci, v 36 % půd se pak našlo tři a více pesticidů v nadlimitní koncentraci. Alarmující pak je, že se v půdě vyskytovaly i více jak deset let zakázané pesticidy, a to Atrazin, a třináct let zakázaný Simazin, který se do půdy s největší pravděpodobností i přesto, že je zakázaný, dostává s herbicidem Terbutilazinem, který se používá na kukuřici. O negativních účincích pesticidů na lidské zdraví, kvalitu půdy a vody bychom si tady mohli povídat hodně dlouho. Limity pro pesticidy v půdě z roku 1994 byly zrušeny a nová vyhláška z roku 2016 se o nechlorovaných jednotlivých ani sumárních pesticidech nezmiňuje, tak jich teď může být v půdě neomezené množství. Ze jeden rok je v České republice nastříkáno necelých 5 000 tun pesticidů. Výsledky výzkumu jsem vám, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího předávala loni v rámci ústních interpelací. Trochu jsem sice odbočila, ale nedalo mi nereagovat na výstup pana ministra Tomana.
Srážky naše území opouštějí bez užitku a neobnovují se tak podzemní zdroje, které jsou ve velkém množství odčerpávány pro zisk. Srážek je přitom přibližně stejně jako v minulosti, ale daleko častěji jde o přívalové deště, které krajina špatně absorbuje díky tomu, jak je s ní zacházeno.
Problémy, které máme, jsme si způsobili sami. A nyní místo odstranění příčiny řešíme následky. Budeme-li se dál chovat, po nás potopa, neboť změníme něco? Přírodu si ničíme, jelikož si chceme žít pohodlným, komfortním životem. Zapomněli jsme však, že jsme součástí flóry a fauny. Nedostatek vody může zásadně ovlivnit náš svět a život na něm.
My vyvážíme ve velkém surové dřevo. My vyvážíme ve velkém množství surové dřevo do zahraničí. Po těžbách vznikají vykácené holiny a je nám úplně jedno, že jsou to právě lesní porosty, které brání dalšímu vysychání krajiny. O kůrovcové kalamitě, která se řeší velmi vlažně, už tady bylo řečeno mnohé. Lesy dokážou zadržet pětkrát až devětkrát více vody než bezlesá krajina. V České republice pokrývají lesy více jak 34 % plochy. Ovšem způsob využívání krajiny člověkem má za následek rychlejší odtok vody. Bohužel my dnes vynakládáme mnoho peněz, a jsou to přibližně 3 miliardy ročně, na zadržování vody v krajině. Ale skutečnou příčinu neřešíme. Jde o projekty zlepšující obnovu mokřad, tůní, rašelinišť, rybníků, řek, alejí a meandrujících potoků. Příčinou ovšem je, že jsme narušili celý vodní cyklus kvůli pohodlnému životu a zisku.
Globální problém, na který je dnes poukazováno, je následek malých lokálních problémů. Sluneční energie, která by se spotřebovala na opar, se na zemi promění v teplo. Voda je dopravcem tepla do zemského povrchu a do vyšších vrstev atmosféry. Ale my jsme ji odvedli z měst a krajiny. Chceme-li řešit podstatu klimatické změny, pak vraťme vodu do vodního cyklu a nechme vodu stékat do zelených ploch. Zvyšme zelené plochy místo falešné estetiky, kterou si ničíme životní prostředí. Přestaňme zabetonovávat krajinu, vystavovat sklady místo orné půdy, nesmyslně kácet stromy a omlouvat to tím, že jde o nálet, a začněme s výsadbou stromů. Vodu, kterou stromy vsají, odpaří. Jeden strom odpovídá svým výkonem deseti klimatizacím. A naopak místo každého pokáceného stromu máme 280 kWh slunečního tepla, které místo ohřeje. Přestaňme podporovat zahraniční korporace, které využívají naše přírodní bohatství jen pro svůj zisk. Řešme podstatu problému, a ne jen jeho symptomy. Vraťme vodu do naší správy, nikoli zahraničních korporací. Ze zisků řešme podstatu problémů sucha a obnovujme z nich vodní infrastrukturu. A dejme lidem čistou vodu za rozumnou cenu a zdravé životní prostředí.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
