Při této příležitosti bych chtěl připomenout paradox tehdejšího útoku v Haliči a bitvy u Zborova. Každá moc říká, že bojuje za pravdu a chce, aby její občané za ni šli bojovat a třeba i položili život. Bylo tomu tak i tehdy na Ukrajině. Na jedné straně 3 500 československých legionářů.

Na straně druhé a proti nim čeští vojáci v Rakousko-Uherské armádě. Udál se masakr, kde na této straně padlo 100 000 vojáků. Na straně Ruska padlo 136 000 vojáků.

Stoletý odstup od tehdejších událostí v nás již nevyvolává takové emoce, jako např. události II. světové války. Ale napadne nás: vždyť Češi bojovali za monarchii, která znemožňovala českou národní identitu a suverenitu! A to je zase něco, co dnes silně vnímáme v souvislosti s naším omezováním Evropskou unií a dirigováním Bruselu k přijetí multikulturní ideologie a azylové politiky. Napadne nás, že jsme dnes blízko obdobné situaci - a to jsou události na Ukrajině.