Ačkoliv je v místě několik pramenů, jen jeden je posvátný a symbolický. Je to ten, k němuž putují sta tisíce lidí ročně již od r. 1923. Od této doby se zde vytvořila energie místa, která z něho dělá národní kulturní památku a kultovní místo.

Pramen Vltavy byl uctíván ještě dříve. O tom se zmiňuje Johann Peter, rodák z Bučiny u Kvildy. Tento spisovatel píše, že po vichřici r. 1870 lidé těžce nesli poničení stromů v pralese kolem pramene Vltavy. Tehdejší hospodáři nebyli tak naivní, aby tam vyhlásili bezzásahovou zónu, nechali tím rozmnožit kůrovce a způsobili uschnutí stromů. Již tehdy si uvědomovali, že ztrátou stromového patra by mohlo dojít k ohrožení spodních vod, které napájí pramen Vltavy. Z moudrosti těchto předků zůstal zachován prales i pramen, který nikdy nevyschl.