Nikdy jsem si nemyslel, že miláček českých dětí krteček, zvířátko, se kterým malý český capart usíná a vstává, pokud zrovna nesurfuje myší v počítačové hře s optimistickým názvem Armagedon, kde lítají ručičky i nožičky od tělíček, tedy nikdy jsem si nemyslel, že geniální český krteček dostane tak sličnou nevěstu, totiž představte si Pandu!! až z daleké Číny.

Na zdech dětských pokojíků v panelákových bytech přibyde brzy nová barevná kreace, čumáček Pandy na nás bude jukat z dětských omalovánek a dětských koutků v obchodních centrech, kde si naše malé capartíky odložíme, abychom pojedli polotovary z čínského bistra, nakoupili čínské sportovní boty, které všichni nosíme málem 360 dní v roce a pokochali se poslední značkou čínského mobilu, z jehož možností využijeme přesně 5% toho, co dovede. Že jsem si to já nikdy nemyslel, není vůbec podstatné. Je mi ale upřímně líto autora českého krtka i všech dalších tvůrců skvělé české školy animovaných filmů a loutek, oboru, ve kterém naše malá země vyniká nadevše tvořivostí a umem.

Mimochodem - těch loutek (živých a snad brzy i dřevěných) je kolem nás mnoho. Hlava státu chodí, hýbe rukama a nohama, předklání hlavu a dělá jiné směšné pohyby jako loutka vedená na provázku. Nemyslím to ironicky - to JE realita, vážení. Jestliže Shakespeare řekl, že "celý svět je divadlo a všichni lidé jsou jeho herci" - tak mi zde máme loutkohru. Jo za Shakespeara to ještě byly aspoň reálné postavy s vlastním mozkem, postavy z masa a kostí. U těch dnešních atrap ani nevíme, kdo je vodí a tahá za provázky. Nevíme, ale tušíme. A nepovíme.