Hned vysvětlím toto poněkud radikální prohlášení:

Jak jistě víte, nastala doba, kdy církevní představitelé začali uplatňovat vyrovnání ztrát církve (rozuměj „katolické“ církve), kterou církev utrpěla po roce 1948 v důsledku konfiskací majetku a represálií ze strany komunistického režimu.

Ale je tomu úplně jinak!

Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být...)

Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“. Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!