Výše uvedená slova pronesl v lednu 2015 francouzský prezident Hollande, když uklidňoval občany po útoku na Charlie Hebdo. Nezapomněl zmínit další památnou větu: „Nesmíme se uchylovat k jednoduchým zkratkám. Teroristé, kteří spáchali tyto strašné činy, byli fanatici a nemají nic společného s muslimským náboženstvím.“ A pak se chytil nebojácně přímo na ulici za ruce s ostatními politiky, z nichž někteří byli dokonce ze států, které terorismus v podstatě financují, aby před světem demonstrovali pochodem, který vypadal jako průvod celou Paříží napříč, nejen jednotu, ale zejména úctu k obětem teroristického útoku. Co čert nechtěl, zase se našel někdo, kdo si všiml s foťákem v ruce, že ta ulice je vylidněná, že o účast mezi lidmi v rámci solidarity fakt nejde, protože tam žádní nejsou, a že ten pochod byl dlouhý asi 100 metrů. A co čert nechtěl, prásknul to veřejnosti. Trapnost nad trapnost, stejně jako velkohubá prohlášení napříč politickým spektrem v Evropě, že udělají všechno, aby se to už nikdy neopakovalo.

„Abychom mohli žít klidně, aniž bychom se stali cílem nějakého útoku nebo museli čelit bezpečnostnímu riziku,“ je samozřejmě pryč, protože tak obsahově prázdná slova nemohla být už z podstaty věci nikdy naplněna. Z těch „jednoduchých zkratek“ je najednou hlavní náplň proslovů, protože realitu popřít nejde. A hlavně jde o hlasy voličů, tak proč by je měly sežrat nová uskupení či takové strany, které o bezpečnosti občanů, a to zdaleka nejen v souvislosti s islamisty, mluví už dlouho. Vždyť stačí zaposlouchat se do volání ulice a změnit rétoriku. Standardní sportovní disciplína, když nemáte co říct a nemáte skutečná řešení.