Nejde vůbec o to, že bych nepřála lidem, kteří na tom nejsou ekonomicky nejlépe, všechny „požitky“, jež společnost nabízí. Jde ale o to, že se tu začíná rozrůstat fenomén, že „stát“, respektive ekonomicky aktivní daňový poplatník, zaplatí naprosto vše. Včetně počítačů pro sociálně slabší, včetně her či brouzdání na internetu. Je totiž bláhové si myslet, že sociálně slabší lidé využijí sto procent času na počítači k nějaké smysluplné činnosti (nebo to chce ČSSD nějak kontrolovat?).

Kdo určí, která chudá rodina, potřebuje internet a která počítač? Co když počítač po čase výhodně prodá, přijde stát s dalším? A bude taky stát počítač odborně servisovat? Všimli si na ministerstvu sociálních věcí, že existuje trh a na trhu připojení k internetu za několik stovek měsíčně? Všiml si stát, že mnohé obce poskytují připojení k internetu zdarma? A ví někdo z úředníků, že operátoři mají nějaké CSR programy, kterými lidem v nouzi pomáhají?

A konečně: jak k takové podpoře přijdou lidé, kteří denně chodí do práce, odvádí daně, platí pojistky, nájmy, energie, splácejí hypotéky, starají se o děti, platí jim kroužky, vzdělání a nesou zodpovědnost za svůj život a život svých bližních?