Myslela jsem si, že každá matka, potažmo řečeno spíše žena, touží po tom, aby samozřejmě měla děti a rodinu, ale že chce taky zůstat „v kontaktu“ se světem a lidově řečeno „nezahrabat se doma“.

Nyní bych chtěla zareagovat na článek europoslankyně paní Dity Charanzové, která v něm popisuje zkušenosti z Francie a poukazuje na to, že zákon o dětských skupinách není všespasující. Samozřejmě není, ale to víme všichni. Je to první vlaštovka, která by měla pomoci mladým lidem, aby nestáli před otázkou buď budu dělat kariéru nebo budu mít děti. Naše republika děti potřebuje a hlavně právě od lidí, kteří přemýšlejí a jsou schopní vnímat zodpovědnost za svůj život. S dobrým genetickým potenciálem, schopností zhodnotit možnosti budoucnosti a s vědomím minulosti.  Vím, že se bude nadále vyskytovat mnoho problémů na cestě za skloubením rodinných hodnot a pracovních povinností, resp. ekonomickým zázemím, ale právě z tohoto důvodu to je třeba nevzdávat.