Myslela jsem si, že každá matka, potažmo řečeno spíše žena, touží po tom, aby samozřejmě měla děti a rodinu, ale že chce taky zůstat „v kontaktu“ se světem a lidově řečeno „nezahrabat se doma“.
Nyní bych chtěla zareagovat na článek europoslankyně paní Dity Charanzové, která v něm popisuje zkušenosti z Francie a poukazuje na to, že zákon o dětských skupinách není všespasující. Samozřejmě není, ale to víme všichni. Je to první vlaštovka, která by měla pomoci mladým lidem, aby nestáli před otázkou buď budu dělat kariéru nebo budu mít děti. Naše republika děti potřebuje a hlavně právě od lidí, kteří přemýšlejí a jsou schopní vnímat zodpovědnost za svůj život. S dobrým genetickým potenciálem, schopností zhodnotit možnosti budoucnosti a s vědomím minulosti. Vím, že se bude nadále vyskytovat mnoho problémů na cestě za skloubením rodinných hodnot a pracovních povinností, resp. ekonomickým zázemím, ale právě z tohoto důvodu to je třeba nevzdávat.
Svým způsobem závidím všem Francouzkám a možná i ostatním ženám, které mají ty šance využít svůj potenciál ženy i matky. Paní europoslankyně uvádí několik příkladů, které Francie nabízí. Možná bych některé z nich přivítala i v naší republice, nad některými se trochu pozastavuji. Každopádně mým cílem je umožnit ženám, resp. rodinám, neztratit možnost růstu na pracovním trhu a zároveň netrpět pocity viny za to, že jsem špatná matka, když jdu do práce vydělávat peníze na pleny pro naše dítě. A v rámci toho všeho bych uvítala, aby všechna zařízení, která se budou věnovat dětem v předškolní péči měla nastavená, alespoň rámcově, základní pravidla v oblasti dodržování hygieny a elementárního vzdělání příslušné danému věku.
Tento můj článek může být zároveň i výzvou všem ženám, které to také nechtějí vzdát a také chtějí mít rodinu, věřte si. Já ve svém úsilí nepolevím. A pokud budou lidé, kteří mě budou chtít podporovat a nabídnou alternativy, jako např. pí. europoslankyně Charanzová, budu jen ráda. Mějte se všichni hezky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radka Maxová - profil
