Kvituji s potěšením, že soudci v ÚS vyjádřili snahu především podpořit zájmy dítěte. Musím však přiznat, že nejsem zastáncem střídavé péče a to především proto, že děti, už i tak dost frustrované nepevností a nejednotností všeho, co se kolem nich dnes děje, potřebují pevné body v životě a na prvním místě je to zcela jednoznačně domov, kde budou cítit elementární jistoty a pocit bezpečí. Čili ten, kdo by se měl přizpůsobovat v tomto ohledu, není dítě, ale rodič. Apelovala bych i na zákon o rodině, který v hlavě V., § 27, odst. (1) říká, že „dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu“. Je smutné – a svědčí to o nevyzrálosti občanů země – že péči o dítě řeší po většině soudy, jako by šlo o věci, které buď vezmeme nebo nevezmeme na dovolenou.
Mj., Austrálie, která před léty zavedla střídavou péči typu „ 14 dní u matky, 14 dní u otce“, se dnes snaží vrátit k původním hodnotám rodinného typu, protože dítě si skutečně těžko dokáže srovnávat, kde je vlastně doma, obzvláště, když mu to tvrdí oba rodiče a navíc v každém „domově“ je vše trochu jinak uspořádané, navíc ještě s dalšími partnery či dětmi svých rodičů nebo dětmi z předešlých manželství. Navíc, jak upozornil soudce Ludvík David, je tato situace více než krizová pokud rodiče, jako v tomto konkrétním případě, žijí od sebe stovky kilometrů.
Apeluji proto velmi na sociální kurátory, soudce a pracovníky věnující se rodinnému právu, aby při každém případě zvažovali velmi pečlivě, jaký dopad jejich rozhodnutí bude mít na další vývoj nezletilých dětí.
Dobrý den, pane poslanče, nejsem si jistý, zda se od vás dočkám upřímné odpovědi, ale prosím o ni. Fiala tvrdí, jak jsme super, že hrajeme první ligu, a že se srovnáváme s těmi nejlepšími. Má podle vás pravdu nebo, což si myslím já, z nás dělá premiér blázny? V čem přesně se můžeme srovnávat s těmi ...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
