Mnoho lidí mělo skutečně velký zájem na tom, aby pomohli dětem, kteří neměli v životě takové štěstí, jako ti ostatní.  Bohužel si málokdo dovede představit, jaké problémy může soužití s „novým“ členem rodiny přinést. Děti, které vstupují do nové sociální rodinné skupiny většinou prožily týrání, zanedbávání, zklamání ve svých nejbližších nebo „přinejmenším“ opuštění, dětský domov, nejistotu ze střídání prostředí a jejich reakce tomu odpovídá. Málokdo je na to připraven a potom se stává, že dítě „vrací, protože neodpovídá původním idealistickým představám“. Frustrace se tím samozřejmě ještě prohlubuje. Střídání prostředí, nemožnost fixace na „domov“ či na dospělého jedince, který by nahradil autoritu, je pro děti v podstatě cesta do pekel.

Ze zkušeností lidí, které znám vím, že lidé, obzvláště při rozchodech nebo těžkých sociálních podmínkách, si velmi často řeší věci „přes děti“. Vím také, že pro dítě je skutečně velmi podstatné „někoho mít“. Někoho, o kom se dá říct, že lhostejno na místo, je dotyčný „jeho domov“.