Nepatrnou šanci jsme měli prý jen při vzniku Československé republiky, kdy se v nemnoha hlavách spekulovalo,že vzhledem k tomu,jak protáhlý- s Podkarpatskou Rusí- byl nový stát, by Olomouc byla komunikačně ideálním správním centrem. A zadruhé –nevolám k hašteření se s Brnem o moravský primát. (O to se marně pokusili olomoučtí měšťané už svým pamětním spisem Lydius lapiscísaři Ferdinandu III.).- Můj apel směřuje k posílení olomouckého patriotismu, k výraznějšímu přihlášení se k jednomu z nejdůležitějších atributů naší historické tradice a k jeho využití v tom,čemu se módně říká marketing.

Olomouc byla nepochybně po staletí centrem Moravy a nejvýznamnějším místem po Praze. O své postavení hlavního města byla připravena švédskou okupací za třicetileté války, ale i nadále se tak formálně označovala a Marií Terezií ji byl titul vylepšen na „Královské hlavní město Olomouc“. Přívlastek „Královské“ pak ztratila (už ovšem jako „Velká Olomouc“- vlastně „Velký“, protože tehdy byla mužského rodu) , po vzniku ČSR, neboť se to příčilo demokratickému republikánství,ale „Hlavním“ zůstala až do roku 1949 - do zrušení zemského zřízení, jež bylo nahrazeno zřízením krajským.