Děkuji za slovo.

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Kdo si počká, ten se dočká. Já se držím dlouhodobě teze, že jsou dny, kdy ekonomika a nakupování nemusí být na prvním místě. Jsem o tom přesvědčen. Zároveň jsem demokrat a nikomu tento názor nevnucuji. A když bude většinový názor jiný, budu to respektovat.

Nicméně chceme jako KDU-ČSL, a to vždycky zdůrazňujeme, aby právě prodavačky, které mají většinou také děti opravdu mohly trávit ty sváteční dny se svými dětmi a rodinami. Nic víc, nic míň. Žádné další debaty o tom, jak by je měly trávit, jak to občas někdo podsouvá, nikdo z nás nikdy nevedl. Ta regulace si myslím, že je věc rozumná a normální. A ve své podstatě jsou regulací i samy státní svátky.

Vždyť vlastně státní svátky máme po zákonodárném procesu. Tady o nich rozhodujeme. Některé jsou i novějšího data, tak to sami víte, že jsme se k nim takto hlásili, tak se netvařme, že je nám regulace něco cizího. Když to vezmu ad absurdum, tak by se někdo mohl rozčilovat, že co vůbec nějaké svátky. Kdyby nějaký workoholik chtěl pořád pracovat, a teď vlastně celý ten režim je nějakým způsobem ve sváteční dny utlumený. Všechno neběží tak jako ve všední den, nebo máloco.

Takto absurdně bychom mohli navzájem polemizovat, že vlastně svátky vůbec nepotřebujeme nebo je nezavádějme, jak už tady zaznělo, protože to potom opravdu nemá smysl udělat jeden krok a ty další, které jsou související, pak popírat, nebo někomu bránit.