To je to, oč v malém národě běží. Protože malou zemi ve střední Evropě, jako je naše Česká republika, mohou reprezentovat, být vzorem k následování a posouvat vpřed jen vzdělanci, talenti světové úrovně a nesmírně pracovití lidé s ryzím charakterem a morálně-volními vlastnostmi prověřenými životními vzestupy i pády.

Když autor těchto řádků pobýval před 20 lety na olympiádě v Naganu, běžní Japonci neuměli odpověď na otázku, ani na jakém kontinentu leží Česká republika. Znali však Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, české sklo a ano, nakonec se také podívali na mapu Evropy, odkud že jsou ti zlatí hoši, kteří vyhráli hokejový turnaj století. A tak je tomu také v ostatních částech světa, kde české (tedy spíše souhrnně československé) ruce proslavili značky Škoda, ČKD, Jawa a řada umělců a sportovců.

Takové nové talenty a hvězdy musí ovšem najít a jako diamanty vybrousit ti nejlepší z nás, učitelé. A máme takové? Zatím asi jen výjimečně a jsou to spíše osobnosti, které své povolání chápou jako společenské poslání, protože materiálně jim společnost fakticky říká, že na vzdělání přece nezáleží.