Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslankyně, vážení poslanci, sešli jsme se dnes, protože opozice opět vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. Na to má zajisté právo, tak směle do toho. Vláda ostatně musí být vždycky připravena doložit výsledky své práce, zdůvodnit svoje kroky a představit navazující plány, stejně jako naslouchat zpětné vazbě a má být otevřena ke konstruktivní spolupráci se všemi, kdo skutečně chtějí zlepšovat životy lidí v této zemi, což bohužel není ve většině případů případ současné opozice. To dvouleté působení zde ve Sněmovně, až na drobné výjimky například v podobě novely stavebního zákona nebo ve věcech, které jsou ze své povahy apolitické, což je digitalizace, neměla s prací, konstruktivitou, ani skutečným zájmem o občany nic moc společného. Těžko se dá pak věřit, že tato mimořádná schůze je něčím jiným než další snahou o mediální zviditelnění se za peníze lidí.

Předsedové obou opozičních stran jsou konec konců i soudem odsouzení lháři a opakovaně se za své výroky i zde na poli Poslanecké sněmovny pak musí omlouvat. Když se podívám, a byla to otázka minulého týdne, na jeden příklad, tady bylo jasně vidět, kdo pracuje a kdo jen blábolí. Zatímco Andrej Babiš stál tady u toho řečnického pultíku a vykládal, že vláda nic nedělá pro Čechy v Izraeli, náš pirátský ministr Honza Lipavský letěl na Blízký východ českým občanům pomoci. Byl mimochodem vůbec prvním zahraničním politikem, který se po teroristickém útoku Hamásu do Izraele vydal a Izrael navštívil. A Andrej Babiš místo toho, aby kvitoval tento krok, tak nedůstojně kopal nožičkami a dělal gesta, jak by všechny lidi zachránil. V praxi ovšem odfrčel soukromým tryskáčem do Albánie na fotbal, zatímco vláda všemi prostředky dostávala české občany do bezpečí, což se i podařilo. A tak je to se vším.

Když zde slyším a slova o tom, jak vláda něco nezvládá, nebo o její vyprázdněnosti, tak já tedy, když se podívám například na to, co opozice ukázala ve věci úsporného balíčku, tady sedí ta slova vyprázdněnost a nekompetentnost. Rozpočet a schodek - jeho snižování je zcela zásadní věc pro budoucnost naší země a je na místě a žádoucí, aby i opozice k němu předkládala návrhy. Ten problém ovšem byl zcela jiný. Já jsem se díval na ty opoziční návrhy a z takřka 80 opozičních návrhů neřešil schodek rozpočtu prakticky žádný. Místopředseda hnutí pan Vondráček to vysvětloval do rozhlasu tím, že přece nemůže nikdo po hnutí ANO chtít, aby mělo v opozici nějaké konkrétní návrhy, že prý nemají aparát, a tak to nezvládnou. A to se tady prosím bavíme o 71 poslancích a poslankyních, mezi nimiž je dokonce i bývalá ministryně financí. Ti všichni mají navíc asistenty a poradce a jejich vlastní místopředseda pak prohlásí, že nikdo z nich není v konkrétních návrzích schopen řešit rozpočet. Je tady fakt, a když se podíváme, jakým způsobem ANO finance kdysi vedlo, tak já bych vlastně i v jistém směru dal panu Radkovi Vondráčkovi za pravdu. Ale nedokážu si představit, že kdysi v opozici s 22 poslanci by něco takového vypustili Piráti z pusy. To bychom se museli stydět, kdybychom řekli, že nejsme schopni připravit konkurenční nebo alternativní návrh, a často jsme, ať už to bylo v oblasti covidu, či s jinými problémy, přicházeli s návrhy, které měly ratio ve svém řešení, byly k diskusi a nabízely nějaký problém na pohled, který trápil občany v naší zemi.