Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, a děkuji i panu kolegovi Čižinskému za tuhletu otázku. On dobře ví, že my jsme se už o pesticidech tady vlastně několikrát bavili, i v rámci interpelací, a ono je to také gesce spíše Ministerstva zemědělství než Ministerstva životního prostředí. Nicméně to určitě neznamená, že bychom se tím nezabývali nebo že bychom v této věci byli nečinní.

Tak já jenom krátce zopakuji věc, kterou už jsem tady jednou říkal, která je docela významná v rámci té debaty ohledně pesticidů především v podzemních vodách, kde skutečně ČHMÚ a jeho údaje potvrdily, že výskyt pesticidů v podzemní vodě se objevil ve více než 40 procentech vzorků. Ale ČHMÚ také monitoruje jak pesticidy, mateřskou látku, tak i jejich metabolity, což jsou produkty neúplného rozpadu a z monitoringu ČHMÚ, který se stále zpřesňuje, vyplývá - my jsme o tom s kolegy ČHMÚ velmi detailně mluvili na speciálním jednání, které jsem k tomu svolal - že často ty limity překračují právě metabolity těch pesticidů, což znamená, například v konkrétním případě, že některé mateřské látky a jejich metabolity, například jako je atrazin a alachlor, které se již v České republice nesmí řadu let používat, tak dosvědčují jasně a ukazují na dlouhodobou perzistenci těchto látek, což svědčí o staré zátěži. A také tam hraje roli i to, že se zlepšují technologické možnosti měření, takže současná čísla o znečištění pesticidy zahrnují i značný podíl této zátěže. Což znamená, že vlastně setrvačně ještě stále měříme metabolity pesticidů, které se používaly před deseti, patnácti lety a už jsou zakázány. A bohužel ještě několik let se s tím budeme takto potkávat, protože ta setrvačnost vlastně ještě do toho doběhu do podzemních vod je poměrně dlouhá. V současnosti se použití pesticidů jednoznačně snižuje, když spotřeba přípravků na ochranu rostlin klesla za posledních zhruba pět let minimálně o deset procent. A znovu jenom připomenu, řekněme, statistiku, která musím říct překvapila i mě, že spotřeba pesticidů v České republice patří k nejnižším v rámci Evropské unie a je třeba několikanásobně nižší na hektar z hlediska použití účinné látky, než je v některých vyspělých západních zemích, jako je třeba Belgie nebo Nizozemsko. Znovu říkám, což neznamená, že bychom byli spokojeni s tím stávajícím stavem. Ale rozhodně to není tak, že bychom měli jednu z nejvyšších spotřeb těchto látek na hektar v Evropě. Je to spíše opačně.