Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem byl také účastníkem Palachova týdne. S panem kolegou Kalouskem jsem se tam sice neviděl, ale to samozřejmě není nic divného, protože nás tam bylo několik tisíc.
Ale měl jsem osobní zkušenost také vidět na vlastní oči činnost pohotovostního pluku SNB, tak o tom vím své. Hlásím se, tak jako mnozí z mých předřečníků, k vyšší politické kultuře. Myslím si, že každý z nás tím, že jsme se dobrovolně rozhodli vstoupit do politiky, tak jsme se také dobrovolně vzdali velké části svého soukromí. A lidé mají plné právo nás nemilosrdně lustrovat, a to nejenom tady v Poslanecké sněmovně, ale i v kuchyni, ložnici, za volantem, prostě všude. A jestliže je člověk slušný ve svém soukromí, pravděpodobně bude slušný i ve svém veřejném životě a naopak. Každopádně bychom se zde neměli urážet a zesměšňovat.
Ale abych se vrátil k meritu věci. Myslím, že zde hovoříme o tématu velmi závažném, a to je otázka vyrovnávání se s minulostí. Já bych si dovolil ocitovat z preambule zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, protože tato preambule velice výstižně vymezuje rámec, v jakém se pohybujeme. Parlament se tehdy usnesl na tomto zákoně České republiky: "Vědom si povinnosti svobodně zvoleného Parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení, i členové jsou odpovědní za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 až 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům a bezohledným ničením přírody."
To jsou slova zákona a já se k nim plně hlásím. Na druhou stranu si uvědomuji, a vím o tom své, že každý člověk, pokud je na této zemi, má právo se vyvíjet a má právo k vlastnímu obratu. Jako dlouholetý zpovědník o tom vím také své. A dokonce jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, a hovořil jsem tady o tom už také, jsem měl možnost a velice si vážím toho, že za mnou přicházeli lidé, kteří někdy měli velmi, řekněme, otazníky plnou minulost a chtěli svůj život se mnou číst. Možnost konverze skutečně existuje a nemůžeme ji nikomu upírat. Na druhou stranu, jestliže je někdo zvolen do Poslanecké sněmovny za komunistickou stranu, tak se zjevně hlásí, a nakonec pan kolega Ondráček to tady řekl, k názorové kontinuitě svého života. A měl by tedy také snést i ostřejší názory na svou osobu, protože, jak jsem řekl, tím, že jsme do politiky vstoupili, tak jsme na sebe vzali dobrovolně i toto riziko.
I já se hlásím ke kontinuitě svého života a tak, jak tady už zaznělo, že mě někdo nazývá černoprdelníkem, mě opravdu ze židle nezvedá. Já si myslím, že pan kolega Ondráček by se měl zachovat jako chlap a měl by svou stížnost vzít zpět. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
