Krom jednání s vedením památníku navštívil Daniel Herman také Malou pevnost, kde byla v cele číslo 24 vězněna jeho babička; do terezínského ghetta byli též deportování jeho strýc Jiří Brady a jeho teta Hana Bradyová.

O zřízení Památníku národního utrpení rozhodla vláda v roce 1947, později byl přejmenován na Památník Terezín, první expozice pak vznikla v roce 1949. V roce 1991 vzniklo Muzeum ghetta, které dokumentuje osudy Židů. V roce 1997 k památníku přibyla expozice v Magdeburských kasárnách, kde je možné například vidět repliku ubikace v terezínském ghettu či exponáty věnované umění v něm.