Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předstupuji před vás s vládním návrhem zákona, kterým se mění insolvenční zákon a některé další s tím související zákony. V zásadě se jedná o návrh, který reaguje na problém, se kterým se Česká republika dlouhodoběji potýká, nejenom v insolvenční oblasti, ale zejména s přesahem do oblasti sociální, a to je předlužení nikoliv nevýznamné části občanů České republiky, kteří se dostali do tzv. dluhové pasti, to znamená, do situace, kdy již nejsou schopni splácet své závazky a v zásadě se tedy nacházejí v sociálně a tím pádem i v ekonomicky bezvýchodné situaci.

Je pravda, že možnost tzv. osobních bankrotů byla do českého právního řádu zavedena již před nějakou dobou, nicméně právě na základě vyhodnocení platné právní úpravy byl vypracován vládní návrh novely zákona, který posléze, poté, co nad ním byly stráveny hodiny a hodiny debat, prošel Poslaneckou sněmovnou, a podoba, kterou máte před sebou, odpovídá tedy vůli Poslanecké sněmovny.

Podstatné je z hlediska oddlužení nebo vůbec, na jakých principech tento návrh zákona stojí. V zásadě cílem je zjednodušit oddlužení těm dlužníkům, kteří, jak jsem říkal, jsou v dluhové pasti a nejsou již v rámci standardních procesů, včetně exekuce, schopni své závazky splácet. Pro ně se nově zavádí možnost oddlužení trvající tři roky, za předpokladu, že budou schopni splatit alespoň 60 % svých závazků.

To je poměrně výrazný posun, protože stávající úprava počítá pouze s pětiletým oddlužením a v zásadě tedy s povinností splatit alespoň 30 % závazků.

Kromě této tříleté varianty, která, mimochodem, automaticky se bude vztahovat i na starobní důchodce a invalidní důchodce, u nich tedy bude platit bez dalšího.