Desítky let politici v Česku mluví o uzavírání nůžek, vyrovnávání rozdílů mezi regiony. A výsledek? V některých oblastech směřují dlouhodobé trendy opačným směrem – problémy uhelných krajů se spíše prohlubují stejně jako potíže menších hospodářsky a sociálně vyloučených oblastí, vnitřních periferií. Z 1,9 bilionu korun evropských fondů těžily za posledních 20 let spíše ty části naší země, které na tom byly a jsou relativně lépe.

Minulý týden přinesl jednání Národní ekonomická rada vlády (NERV) a její sadu doporučení pro chudé regiony. Více než 50stránkový dokument se vhodně doplňuje s prací Ministerstva pro místní rozvoj na Plánu pro regiony příležitostí a Strategii regionálního rozvoje 2028+. I proto si zaslouží víc než jen krátký heslovitý příspěvek na sociální sítě. Většina návrhů NERV v oblasti bydlení, dostupnosti služeb nebo podpory samospráv sleduje stejný směr, kterým se ubírá i MMR. Hlavně mě těší důraz na územní dimenzi politik. Už při plánování opatření je potřeba se zamyslet, jak konkrétně se projeví v tom kterém regionu. Stejně důležité je i následné vyhodnocení a s tím spojená úprava dalších kroků.

Regionální politika musí být koordinovaná, ne roztříštěná

Jedním z hlavních doporučení, které z jednání vyplynulo, je nutnost silnější meziresortní koordinace regionální politiky. Klíčový je v tomto za mě už zaběhnutý vládní Výbor pro regionální politiku, který by měl do budoucna hrát ústřední koordinační roli. Má k tomu nejen kompetenční předpoklady, ale i vhodnou strukturu a zkušenosti. Pojďme soustředit síly tam, kde už existuje zázemí a odbornost, posilme analytické kapacity výboru a celkovou pozici tak, aby jeho doporučení příslušná ministerstva co nejvíce zohledňovala a řídila se jimi.

Regiony příležitostí: konkrétnost a akceschopnost