Není to tak dávno, co Jiří Pšenička psal, že chybějící koncepce státu, jakým způsobem, na jakých silnicích, a od koho se v dalším desetiletí bude mýto vybírat, je jasným dokladem "pokračujícího rozkladu státní správy". Dnes jsme ve zcela jiné situaci. Stát naprosto přesně ví, kdo, kde a jak bude v dalších deseti letech vybírat mýto, ale ani to není pro Pšeničku důkazem zastavení rozkladu státní správy. Ať se děje, co se děje, to by v tom byl čert, aby nebylo všechno špatně. Tak to chodí ve světě podle Pšeničky.
V komentáři, který publikoval v HN z 9. ledna: "Dan Ťok: Blízký hradu a velkému byznysu", naznačuje, že za mým setrváním ve funkci není úspěšné dokončení tendru na mýto a už vůbec ne 132 kilometrů nově zahájených dálnic na zelené louce, přes všechny těžkosti probíhající modernizace neboli výstavba nové dálnice D1 za provozu, nebo konsolidace Českých drah a ČD Cargo zvláště. Nic z toho by se totiž prý nestalo, kdyby za mnou nestály síly z Hradu a velkého byznysu.
Jde o klasický postup konspiračních teoretiků: Realita je pro hlupáky, za každým oficiálním popisem událostí, se skrývá ještě jiný, skutečný a pravdivý. Pro Pšeničku a jemu podobné mám špatnou zprávu: neviditelné síly mi nepomáhají, své cíle v resortu dopravy skrytě neprosazuje Penta a dokonce ani Petr Kellner. Jeho konsorcium vyhrálo v mýtném tendru, protože nabídlo cenu o více než polovinu nižší, než za kolik ho vybíral předchozí dodavatel. Jestli je taková soutěž "zpackaná", pak pouze pro fanoušky firmy Kapsch.
Důkazem oslabování parlamentní demokracie dokonce podle Pšeničky je, že proti mně nevystoupila parlamentní opozice. V kauze s mýtem měla údajně ideální možnost mě "usmažit". Jak vidět, Pšeničkova alternativní realita nezná hranic. Po kolapsu státní správy nyní kolabuje už i demokracie. Opozičních poslanců se ale musím zastat. Celá řada z nich mi jím doporučovanou otevřenou válku vyhlásila. Dobře totiž vědí, že se v tomto případě hněvu velkých kluků, ale ani rakouských firem bát nemusí.
O novinářích se říká, že jsou hlídacími psy demokracie. Nepochybně je to pravda, jen je třeba vědět, že ani hlídací psi neumí obvykle štěkat jen na zloděje. A tak, stejně jako Jiří Pšenička, štěkají zkrátka na každého v naději, že to třeba jednou bude správně. Tak snad zase příště.
(článek Dan Ťok: blízký Hradu a velkému byznysu najdete ZDE)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
