Děkuji. Jenom také krátce zareaguji na pana předsedu komise. Já jenom řeknu, že prostě trvám na tom, co jsem tady řekl. Já si prostě myslím, že ten rozsudek, který se týká znalce Douchy zní jinak, než vy jste řekl, nemám ho tady na to, abych přečetl, že tam je jasně řečeno, že je zproštěn, že škodu nezpůsobil. To znamená, ano, což je docela zásadní pro tu naši debatu. Stejně tak trvám na tom, že platnost zákona z roku 1966 neznamená, že se podle něho bylo možné řídit v roce 1990 při zacházení s byty OKD.

Stejně tak prostě trvám na tom, že když tady bylo řečeno, že vláda měla vyhlásit veřejnou soutěž, to se samozřejmě dobře řekne. Dovedu si představit, co by tehdy udělaly odbory a kraj, kdyby to vláda řekla. Prostě z toho by byl obrovský křik. Tehdy politicky si to neumím představit, že by to vůbec vláda udělala. To jsou prostě všechny faktory, že byly prostě jinak. Dneska se dobře říkají různé varianty, ale já tvrdím, že v tom politickém rozhodování to bylo jinak.

A co se týče zacházení s těmi podíly, člověk zjistil, my jsme si mysleli na Ostravsku, že máme obrovská výrobní aktiva v těch velikých podnicích, které tam máme, a postupně jsme v devadesátých letech procitali z toho pocitu, jaká jsou to obrovská aktiva, protože, tuším, kdo to přijel? Rothschild přijel, myslím, se podívat na Novou huť. Dokonce se projel kočárem, to byla taková veliká slavnost, všichni si mysleli, že se znovu ujme toho majetku a on nakonec řekl, nemám o to zájem.