To, že se v posledních letech rozhodování o stavbách v podstatě přeneslo na desítky úřadů, které vydávají bez vzájemné koordinace a komunikace závazná stanoviska, je jedním z důvodů, proč jsme v rychlosti povolování staveb v žebříčku Světové banky na ostudném 157. místě, což nás řadí na úroveň afrických států. Každé takové dílčí závazné stanovisko jde totiž samostatně napadnout a přezkoumat, což trvá měsíce, ne – li roky. V praxi se nefunkční legislativa projevuje tím, že nám do dobudování dálniční sítě stále chybí 800 kilometrů, povolit dálnici trvá v průměru 13 let a obyčejný bytový v Praze čeká na stavební povolení v průměru více než pět let.

Zahraniční investoři pak dávají vzhledem k nepředvídatelnosti stavebního řízení a nejistotě, zda a jak rychle se jim podaří realizovat záměr, přednost Polsku, Maďarsku, ale už i Rumunsku.

To, že o stavbách budou opět kvalifikovaně a spravedlivě rozhodovat stavební úřady ale v žádném případě neznamená, že se tak bude dít na úkor ochrany přírody nebo památek. Principem integrace dotčených orgánů je jejich začlenění do stavebních úřadů a dotčené orgány se tak budou spolupodílet na průběhu celého řízení a vydání vlastního rozhodnutí. Dnes totiž každý takový orgán hájí jen ten svůj jeden dílčí záměr a už nehledí na to, aby byla například stanoviska dopraváků nebo hasičů v souladu a jejich požadavky si navzájem neodporovaly. Cílem rekodifikace je samozřejmě urychlit povolování staveb, ale také zachovat a neohrozit dostatečnou a efektivní ochranu celospolečensky významných statků a hodnot. Proto bude podle nového stavebního zákona většina dotčených orgánů v souladu s věcným záměrem zákona schváleným vládou integrována do nově vytvořené soustavy stavebních úřadů. Výjimkou jsou částečně památkáři, „životkáři“ a hasiči v oblastech, kde hájí ty nejvíce chráněné hodnoty. Ale i tam budou muset tyto úřady dodržovat lhůty, což je jeden z dalších důležitých principů nového zákona.