Silný příběh paní Evy. Chci se o něj s Vámi s jejím laskavým svolením podělit:

Paní Schillerová. Nechápu myšlení a jednání některých lidí. Povyšují své zájmy nad životy. Vysmívají se smrti. Před 11 lety mi ve věku 26 let tragicky zemřela má jediná dcerka. Zemřela vinou nezodpovědného člověka. Právě dokončila Ing. studium na VŠE, fakulta mezinárodních vztahů. Krásná, zdravá. Pět dní po poranění mozku mi umírá z umělého spánku. V té hrůze jsme se měli rozhodnout o dárcovství orgánů. Dala jsem souhlas. 4 mladé životy dostaly šanci žít dál. Uplynulo 11 let. Pro mne to je stále jako včera. Do této doby jsem se utěšovala, že její smrt snad nebyla zbytečná. Teď váhám. Tolik zloby, sprostých slov, pohrdání životem jiných, netolerance, sobectví, nadřazování materiálních požitků nad zdraví a toleranci k jiným lidem. Pro srdce matky dost. Bojujte za nás normální lidi, děkuji Vám.