Opětovně byly ze strany Ministerstva pro místní rozvoj vzneseny připomínky společně s návrhy řešení, na které byly dlouhodobě požadovány odpovědi. Dle návrhu MMR bylo dohodnuto, že zákon se vládě předloží společně s vydefinovanými stěžejními prováděcími předpisy a metodikami, tak aby bylo možné zákon posoudit jako celek. Dále bylo řešeno, že sociální byt je z pohledu stavebně technického jeden, ale bude se lišit dle typu uživatele v závislosti na poskytování či neposkytování sociální péče.

„Trvám na tom, že MPSV poněkud podcenilo přípravnou fázi zákona. Sociální bydlení nejsou jen sociální dávky. Jde o jeden z nástrojů bytové politiky, za kterou jako celek odpovídá Ministerstvo pro místní rozvoj. Je velká škoda, že MPSV zpracovalo vše k sociálnímu bydlení silou a ne dohodami a nálezy řešení, se kterými přišlo MMR,“ řekla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. „Zákon o sociálním bydlení by měl pomoci řešit bytovou situaci sociálně slabších lidí a zejména rodin, protože množství chudých rodin s dětmi vzrůstá. Má umožnit, aby i děti z těchto rodin mohly vyrůstat a žít trvale ve slušných podmínkách,“ dodává ministryně Šlechtová.

Cílem Ministerstva pro místní rozvoj však je, aby zákon o sociálním bydlení byl funkční, finančně dlouhodobě udržitelný a motivační pro ty, kterým má sloužit. V tom existoval doposud určitý nesoulad s Ministerstvem práce a sociálních věcí. V pojetí MPSV byla koncepce sociálního bydlení redukována na přídělový systém sociálních bytů s nízkým nájemným.