Dovolte, abych vám představila změny financování škol jako návrh zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a o jehož podporu vás dnes žádám.

Změny financování škol jsou dlouhodobě očekávanou změnou. Podotýkám, že opravdu dlouhodobě, hovoří se, diskutuje a volá po těchto změnách 20 let.

Co si slibujeme od změn financování škol? Slibujeme si jednoduchou věc, že konečně bude pravda, že velká škola v Praze a malá škola na Vysočině mají stejné podmínky financování, stejné podmínky podpory a naše děti, ať se narodí kdekoli na území České republiky, mohou dosáhnout na kvalitní vzdělání.

Doufám, že špatná známka směrem k tomu, že tomu tak dnes není, není pro vás překvapením.

Druhou věcí, kterou si slibujeme od změn financování škol je fakt, že konečně budeme schopni zajistit, pokud vybojujeme finanční prostředky pro navýšení ohodnocení učitelů nebo dalších pracovníků ve školství, že skutečně tyto finanční prostředky, které jim slibujeme, také doputují do jejich peněženek. Ani toto, dámy a pánové, dnes není pravda. A to dělám všechno pro to po dobu dvou let, abych veškerými prostředky, které v tuto chvíli mám, zajistila, že zvýšení ohodnocení také učitelé a neučitelé pocítí.

Další nešvar je ten, že se naše školství pokrytecky tváří 20 let, že neexistují nepedagogové, neexistuje nepedagogická práce. Žádným způsobem není zajištěno, že finanční prostředky, které potřebují ředitelé škol pro dobrou kondici škol, tyto také získají. A to samozřejmě vede k tomu, že nepedagogové, které potřebujeme pro dobrou kondici českých škol, jsou hrazeni různými jinými způsoby, a velmi často je z tzv. nenárokových složek platu, které by měly mířit k učitelům. I toto je nešvar, se kterým chceme skoncovat.

Poslední věcí, kterou chci zmínit, je to, že změny financování škol by konečně měly umožnit řediteli školy jako tomu, který má odpovědnost za školu, za pedagogický tým a za kvalitu vzdělávání na své škole, aby mohl předvídatelně vědět, jaké finanční prostředky dostane, na jaké si reálně sáhne, mohl plánovat v letech rozvoj pedagogického týmu i posilování kvality vzdělávání dětí.

Opravdu nepřeháním, pokud řeknu, že změny financování škol jsou základním předpokladem spolu se silným školským rozpočtem a profesní podporou učitelů pro to, abychom zajistili ne stabilizaci, ne resuscitaci, ale rozvoj našich škol. Domnívám se, že jsme dlouho přešlapovali na místě a zapomněli jsme, že resort školství není resort sociální. Je to resort ekonomický, jedná se o ekonomiku budoucnosti. Tak, jak se budeme chovat ke vzdělávání našich dětí, tak se rozhodne o tom, jestli budeme na špici, jestli bude pravda, že bohatství bylo v České republice vždycky v lidech a že jako malý stát můžeme i v globalizovaném světě být úspěšní.

Zpráva OECD nám nevystavuje dobré vysvědčení. Podotýkám, že tato zpráva OECD je opakovaná, míří k nám po dobu 20 let a nebyla v utajovaném režimu. I předchozí vlády samozřejmě věděly, že potřebujeme financování změnit. V tuto chvíli jsme nejdále a prosím vás v dnešní den, abyste změny financování škol a pro školy podpořili.

OECD nám tedy vystavilo doporučení, které se kriticky postavilo k tomu, že náš způsob financování nezohledňuje zvláštnosti vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích. Domnívám se, že toto je velký argument, na který by mohli senátoři a senátorky slyšet, protože Senát je spojen s územími, s regiony a s obcemi. A je bohužel pravdou, že stávající financování nereaguje řekněme na specifika například Zlínského kraje, který má unikátní soustavu základních uměleckých škol, nereaguje na specifika Vysočiny, která má zase soustavu unikátních malotřídních škol, nereaguje na problémy spádovosti v horských regionech, jako je Liberecký nebo Královéhradecký kraj, nereaguje na zvyšující se demografii, která nemá nic společného s místem trvalého pobytu, želbohu, ve velkých aglomeracích, jako je Praha, Středočeský kraj nebo Brno.

Na toto všechno nedokážeme reagovat. A je to chyba. A je to naše odpovědnost. Nejenom vlády, ale bezpochyby i parlamentu.

Vedle toho lze říct, že velkou chybou je, že se tváříme, že pro dobrou kondici škol nepotřebujeme nepedagogy. A tady nemám na mysli jenom provozní pracovníky, školníky a kuchařky, které rádi politici zmiňují. Zejména tedy v předvolebním čase. Ale mám na mysli samozřejmě i nepedagogy, kteří zajišťují školy z hlediska personálního, ekonomického, finančního, daňového a dalšího. Vedle toho je také potřeba připomenout, že nepedagogická práce je u nás velmi podceněna, a to je to, co nás liší od jiných školských soustav. A do určité míry je to také to, co způsobuje, že potom veškerá administrativa, dokonce i ta, co je žádoucí, nemluvím o té, co tady má být zničena zcela, ale i ta, co je žádoucí, leží na učitelích. Učitelé mají učit.

Vedle toho samozřejmě – a teď prosím, aby se neurazil žádný z krajů, ale je nám vytýkáno, že není úplně dobrý nápad toto financování ve spojeném modelu veřejné správy, kdy kraj na jedné straně hlídá finanční prostředky a měl by se spravedlivě rozdělit směrem ke školám v obcích, na druhou stranu samostatné působnosti zřizovatelem krajských škol. Nebudu nikomu sahat do svědomí, sami nasloucháte občanům, zda ve všech případech je tedy tento model optimální a zda je spravedlivě postupováno směrem k jednotlivým školám a obcím.

Závěrem bych chtěla říct, že změny financování, které jsme předložili, byly opakovaně raportovány právě z OECD. A tento nezávislý mechanismus potvrzuje, že to, co dnes projednáváte – a já vás prosím o schválení – odpovídá tomu, co po nás bylo žádáno a narovnává ty nerovnosti, které nám byly vytýkány.

Na závěr samozřejmě chci poděkovat za dosavadní rozpravy, jak v ústavně-právním výboru, včetně tady jeho doporučení schválit změny financování škol beze změn, tak samozřejmě i zajímavou debatu v rámci školského výboru. Co se týká školského výboru, dovolte mi, abych se vyjádřila krátce v úvodním slovu a předpokládám, že samozřejmě budu reagovat i na vaše náměty v průběhu rozpravy k pozměňovacím návrhům, které byly školským výborem podpořeny.

První pozměňovací návrh se týká vize zakomponovat do našeho školského zákona evropské hodnoty, které tkví v jakýchsi křesťansko-židovsko-antických kořenech. Prosím vás, abychom toto nedělali. Pokud se obáváme v dnešní době – a já si vážím veškerých názorů a respektuji, že senátoři a senátorky mají obavy, nebo naslouchají občanům a občankám, které mají obavy z hlediska řekněme šíření jiných náboženství v našem prostoru a chtějí na to reagovat. Ale nedělejme tedy to, školy budou ty, kterým budeme ukazovat, jak mají vzdělávat, budeme jim dávat návody a věřit a doufat, že v takovém velkém množství škol se dobré myšlenky dobře každý zhostí a nebude to znamenat pravý opak.

Tvrdím, že naše školství je bezpečně sekulární, stojí na masarykovské tradici, věřím, že tuto sdílíme – a nakonec praktický poznatek. Co se týká dané úpravy, nic nebrání Poslanecké sněmovně, aby daný poslanecký návrh, který tam je v tuto chvíli předložen, projednávala, schválila, poslala případně samostatně Senátu a ten, pokud existuje k této dílčí věci většina, byl podpořen. Prosím, abychom tento pozměňovací návrh nebrali jako určité silné, dovolte mi, politikum, které ovšem může znamenat, že změny financování škol, na které čekáme dvacet let, se stanou rukojmím.

Nebývalo to zvykem z hlediska Senátu, odchylovat se z hlediska pozměňovacích návrhů od materie, která je projednávána, protože je samozřejmě výsostným právem Senátu a senátorek a senátorů uplatňovat pozměňovací návrhy, rozhodovat o vracení. A opravdu jsem daleka tomu, že bych si dovolila toto právo zpochybňovat.

A druhý pozměňovací návrh se týká matematických dovedností, jejich ověřování v rámci tzv. povinné části maturitní zkoušky. Tady bych jenom chtěla říct, že předchozí veřejná rozprava tedy nakonec nabrala rychlejší tempo. A v tuto chvíli tady pozměňovací návrh zcela ruší stávající právní úpravu a vrací ji před rok, kdy Senát tuto právní úpravu před rokem schválit.

Troufám si říct, že rovnováha ve standardu vzdělávání na konci střední školy, z hlediska triády mateřský jazyk, cizí jazyk a matematika je nezpochybnitelná. Stejně jak je nezpochybnitelné, že nestačí pouze tato povinnost. Proto také je to rok 2021, 2022, ale že musíme změnit způsob vzdělávání. Já tvrdím, že ho měníme, a to už po dobu dvou let, co jsem ve funkci.

A zadruhé – a možná trošku případně, že tento pozměňovací návrh je projednáván v souvislosti se změnami financování škol. Protože já jsem skutečně hluboce přesvědčená, že hlavní jeho motivace je boj o žáka mezi gymnázii, technickými školami, zemědělskými školami a dalšími školami. Mám právo to takto říct a nebát se toho, že bych byla snad obviněna ze lži, protože jsem se dva roky účastnila všech debat odborných asociací. A věřte mně, že o kvalitě vzdělávání, o triádě český jazyk, cizí jazyk a matematika, tam nikdo nemluvil. Jde o boj o žáka, tak to je, a domnívám se, že bychom tomu neměli podléhat. Zajistit stabilitu právní úpravy, která byla jednou schválena, prosím vás samozřejmě i o důvěru, že v tom školy nenechám, ani studenty a žáky. A opravdu pracujeme a budeme dál pracovat na zlepšení vzdělávání v matematických dovednostech.

A tedy prosím znovu a závěrem o schválení změn financování škol, na kterých je široká shoda, nebývalá shoda odborných asociací, škol, Svazu měst, Sdružení místních samospráv... Sami víte ze své zkušenosti, že se to nestává často. Prosím tedy, aby ten dnešní 8. březen tak trochu vstoupil do dějin a aby mně v tom senátoři a senátorky pomohli.