Vážená paní poslankyně, vážení poslanci a ostatní paní poslankyně, vážený pane předsedající, dovolte mi, abych odpověděla. Co se týká předestřené situace, tak samozřejmě odmítám podezření, která vznikla u paní poslankyně.

Co se týká toho, co vláda schválila, jednalo se o materiál, předložený ministrem pro lidská práva. Jedná se o schválení podnětu. To znamená, není to schválení konečného finálního řešení. Na co paní poslankyně reaguje, je tedy mediální sdělení, protože já jsem už na jednání vlády vznesla výhradu, že v žádném případě není možné podřadit pod kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí diagnostické a výchovné ústavy.

A teď v čem vidím ten rozdíl. Zde o to, že je zcela jasné, že v případě diagnostických a výchovných ústavů jsou děti, které mají už mnohem zásadnější potřeby, které souvisejí s tím, že je zcela nezbytné, aby vzdělávací edukační funkce byla u nich zohledněna. Dá se tedy říci, že nesouhlasím s tím, že by se jednalo o stejné děti se stejnou mírou podpory jako u takzvaně v uvozovkách ohrožených dětí, protože v případě Ministerstva práce a sociálních věcí takovými dětmi jsou tedy zejména děti, které ztratily zázemí rodiny z důvodů sociálních či bytových a nacházejí se v institucionální výchově. U těchto dětí, které ztratily zázemí rodiny a jsou v institucionální výchově, to znamená v dětských domovech a jsou tedy v rámci ústavní výchovy slovy práva a je tak ze sociálních a bytových důvodů činěno, tak plně podporuji, aby byla podpořena jejich rodina, popřípadě aby byla zvolena jejich náhradní rodinná péče. Podotýkám, že takových dětí je v našich zařízeních 8 %.