Děti stejně jako vždy v minulosti chtějí, aby je učení bavilo. Všichni si přece přejí mít inspirující učitele, na které si vzpomenou ne při řešení rovnice, ale ve zlomových okamžicích života. Také pořád platí magický trojúhelník: učitel, žák a rodič. I to, jak je to nesnadný úkol, aby to byl společný tah na jednu branku a nikoli nerespektování, nedůvěra, obavy, či dokonce strach jeden z druhého.

Učitel „nespasí“ duši, srdce a hlavu žáka sám. Potřebuje k tomu vedení školy, partnerství rodičů, podporu vzdělávacího systému, spravedlivé financování škol a profesní podporu.

Vážím si vás všech – učitelek i učitelů, kteří učili a stále učí, i když podmínky vaší práce nejsou stoprocentní. Vážím si také toho, že když se mnou mluvíte, mluvíte o dětech, o tom, jak zlepšit jejich vzdělávání, ne o svých pracovních podmínkách. Troufám si říci, že to není v dnešním světě samozřejmost.