Po nástupu nové vlády řada lidí uvěřila novodobým věrozvěstům, že už bude jenom líp. Jako mávnutím kouzelného proutku zmizí korupce, zlodějny, nespravedlnost a snad i nemoci. Naopak za působení Sobotkovsko-Babišovské vlády nám postupně mizí a ubývá svoboda a o našem životě stále více rozhoduje státní mašinerie. Je smutné, že si toho zatím voliči současných koaličních stran příliš nevšimli, ale líp už bylo. 

Oklešťování svobody vždy začíná zlehka a téměř nepozorovaně. Nositelé onoho všeobjímajícího dobra se na nás usmívají a trpělivě nám vysvětlují, proč je nás třeba v zájmu společnosti, zdraví, financí atd. připravit o další dílek svobody a rozhodovat za nás nejraději o všem.

Současní představitelé státu jsou pevně přesvědčeni, že by stát měl kontrolovat naše životy ve všech směrech. Bdělé oko velkého bratra musí dohlížet a dbát na spoustu maličkostí, protože lidé sami dost dobře nevědí, co je pro ně dobré. Na to přece mají politiky a úředníky. Lid je z pohledu novodobých marxistů (ano tito aktivisté jsou ve valné většině neomarxisté, nebo k nim mají velmi, velmi blízko) nutné neustále vychovávat, kontrolovat a hlavně ovládat. Přemýšlení o nových nařízeních a regulacích je hlavní náplní mnoha bruselských i českých úředníků.