Když se tyto negativní emoce nahromadí a pohár trpělivosti přeteče, lidé se začnou bouřit. Od zatáčku migrační krize jsou odpůrci liberální přistěhovalecké politiky označování za xenofoby a nacisty. To samé platí o těch, kteří kritizuji ideologii multikulturalismu.

Kancléřka Merkelová od začátku přijala roli politika, který před problémy strká hlavu do písku. Ještě máme všichni v živé paměti její slogan „My to zvládneme“. Jenže Německo to očividně nezvládá. Jak by se tvářili obyvatelé České republiky, kdyby jim vláda do země pustila stovky tisíc migrantů, o kterých neví vůbec nic? Jak by lidé v Praze, Olomouci či Brně reagovali na případy vražd a znásilnění, které by úřady bagatelizovaly či úplně zamlčovaly?

O něco podobného se snažily také úřady v Saské Kamenici po ubodání pětatřicetiletého Němce. Ačkoli policie od začátku věděla, že hlavními podezřelými jsou Iráčan a Syřan, směrem k veřejnosti mlčela. Nedivím se, že tento přístup již nehodlá německá veřejnost tolerovat. Případy vražd a znásilnění, za které nesou odpovědnost migranti, kteří měli být dávno deportováni, nejsou už bohužel ojedinělé. To samé lze říci o dalších negativních projevech, které souvisí s „hrrr“ přistěhovaleckou politikou.