V potravinářství jsme již docela poučeni. Znáte to, jedete podle regálu a najednou vidíte konzervu „Guláš s jelením masem“. Na obalu lesní scenérie jak od Klostermanna, k tomu nějaký ten mohutný paroháč. Až při přečtení mikroskopickým písmem napsané informace zjistíte, že obsah tvoří kromě vody, tuku, soli a zahušťovadel 80% drůbežího separátu a až 3,5% jeleního masa! No nevraťte to zpátky do regálu.

V Orwelově románu 1984 se represivní ministerstvo vnitra jmenovalo ministerstvo lásky, ministerstvo cenzury a propagandy ministerstvo pravdy a ministerstvo řešící přídělový systém na nedostatkové zboží ministerstvo hojnosti. V politice to bývá obdobné. Tak třeba v Rusku má místní extrémista Žirinovský stranu nazvanou Liberálně demokratická strana. Není ani liberální, ani demokratická.

V naší každodenní praxi nejde většinou o tak markantní situace. Princip však zůstává. Nedávno byl schválen nový zákon o kontrole financování politických stran. Na první dobrou to je v pořádku. Ať je stanoven limit na utrácení v kampani. Ať někdo hlídá finance, co jdou do politiky. Ale je přijatý zákon dobrým řešením? Ne, není. Kromě jiného byl zřízen další byrokratický úřad. To však není ten hlavní problém. Zásadní vada je v tom, že přijatý zákon vytváří falešný pocit kontroly, jistoty a férovosti. Ve skutečnosti však dopadá jen na kampaně stran a hnutí, rozhodující podíl peněz a vlivu zasahujících do voleb je mimo stranické pokladny!