Ještě před necelými dvěma stoletími byly i v západní Evropě a ve Skandinávii běžné hladomory. A s občanskými svobodami to bylo také všelijaké. To teprve kapitalismus vyvedl stovky milionů lidí z bídy a zajištěním jisté životní úrovně pro drtivou většinu obyvatel vytvořil předpoklady pro demokracii s garancí občanských práv.

Pravda, nebylo to zadarmo. Naše dnešní bohatství nestojí na vykořisťování afrických kolonií, jak je mezi levicovými intelektuály moderní tvrdit, ale na pilné a tvrdé práci našich předků. A to včetně práce nebezpečné i práce žen a dětí.

Kapitalismus také přinesl svobodu jedincům pokusit se o úspěch. Jistě, lépe se začíná s dědictvím po otci než bez něj, ale cesta vzhůru není uzavřena feudálně stavovskou nebo cechovní bariérou.

Schopnost kapitalismu přinášet bohatství je vidět i na bývalých socialistických zemích. V Číně si tamní komunistická strana ponechala mocenský monopol, ale v ekonomice povolila kapitalistické vztahy. A ejhle během třiceti let se ze země podvyživených chudáků v jednotném maoistickém obleku, kde jen boháč měl šlapací kolo, stala země se stamiliony lidí s životní úrovní srovnatelnou s evropskými poměry. Sovětský svaz musel dovážet obilí a obilné embargo bylo vůči němu silnou zbraní v rukou USA v osmdesátých letech. A jen se toho socialismu zbavili, tak dnes je i to Rusko jedním z největších vývozců obilnin na světě. O tom, jak naše země zkrásněla v devadesátých letech nemluvě.