Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře,

když se dnes bavíme o veřejnoprávních médiích, nejde jen o financování. Jde o něco mnohem širšího – o to, jak tahle vláda zachází s nesouhlasem. Protože když se podíváme kolem sebe, začíná se skládat docela nepříjemný obrázek: na jedné straně tlak na veřejnoprávní média, snaha změnit systém tak, aby byla víc závislá na politicích, a na druhé straně konkrétní kroky uvnitř státu.

Lidé, kteří si dovolí nesouhlasit, najednou končí. Případ Martina Abela na Ministerstvu životního prostředí je signál – signál, že nesouhlas není vnímán jako součást normální debaty, ale jako problém, který je třeba odstranit. A tohle je moment, kdy bychom všichni měli zpozornit, protože demokracie není o tom, že všichni spolu souhlasí. Demokracie je o tom, že se střetávají názory a že ten střet tady má své místo – ve veřejné debatě, v institucích i uvnitř státu.

Nesouhlas není chyba systému, je to jeho součást. A ve chvíli, kdy ho začneme potlačovat, začneme oslabovat celý systém. Ono se to neděje jedním velkým rozhodnutím. Děje se to postupně: jedním personálním rozhodnutím, jednou změnou pravidel, jedním, tohle se nám úplně dneska nehodí. A pak dalším a dalším, až si lidé začnou říkat, má smysl něco vůbec říkat, má smysl nesouhlasit?

A tohle je ten moment, kdy se systém začíná měnit. Možná ne navenek, ale uvnitř určitě. A týká se to i veřejnoprávních médií, protože pokud mají plnit svou roli, musí být schopna kritizovat, musí být schopna klást nepříjemné otázky a musí vědět, že za ty otázky neponese následky. Pokud tenhle princip oslabíme, oslabujeme tím celý systém. Tenhle směr už jsme asi někde a někdy viděli. Začíná nenápadně tlakem na média, personální zásahy a omezováním prostoru pro nesouhlas. A končí to tím, že zůstane jenom jeden správný názor.

Já si nemyslím, že bychom tam dnes byli, ale měli bychom být dostatečně chytří na to, abychom tenhle směr poznali. Protože tohle není o jedné personální změně nebo o jednom zákoně. Je to o tom, jakou kulturu tady chceme mít, jestli chceme stát, kde je nesouhlas normální, nebo stát, kde se za něj platí.

A proto se tedy ptám a navrhuju bod Vzala vláda do rukou koště a vymetá nepohodlné názory?

Děkuju za pozornost.

Mgr. Michaela Moricová

• Piráti
• poslankyně

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Hoffmannová (Piráti): Jak mohou být média nezávislá se závislými radními?

Bartoš (Piráti): V době internetu potřebujeme stabilní veřejnoprávní média víc než kdy jindy

Piráti: Za zrušení poplatků by měl Klempíř rezignovat

Moricová (Piráti): Nechceme politiku slabých bojácných Slabišů