Byly to však drobnosti proti masivnímu útoku proti koruně, který v rozporu se svým zákonným určením provedla ČNB v roce 2013. Nebylo podáno žádné pro národ přijatelné zdůvodnění tohoto nepřátelského aktu vůči ČR. Nenechme si namluvit, že kritici intervence nerozumí ekonomice, a hledejme motivaci, kdo z toho měl prospěch.

V článku www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum-371656 je vysvětleno, jak jsme se dostali do stavu, kdy česká koruna byla proti euru a dolaru ještě v roce 2013 podhodnocena tak, že poměr směnného kurzu a kurzu stejné kupní síly byl 1.6. Podhodnocení bylo dříve ještě mnohem větší, podle zprávy OECD z roku 1995 to bylo 3.5 proti německé marce a zvolna  se zmenšovalo, ale v listopadu 2013 byl velkou intervencí ČNB poměr těchto kurzů opět zvětšen na zhruba  1.76. Tím došlo k náhlému znehodnocení všech korunových vkladů i hotovosti držené v korunách o asi 10% ve vztahu k euru a dalšími intervencemi je zajišťováno, aby se tento nepřirozený stav samovolně, to jest tržně, nemohl zlepšovat. První intervencí dosažené relativní znehodnocení kurzu o 10% proti stavu bez zásahu se tak dále zvětšuje. Intervence také snížila platy, důchody a sociální dávky vyjádřené v eurech o zmíněných 10 a více procent. Jejich kupní síla při uplatnění na domácím trhu se snížila podstatně jen u zboží závislého na dovozu. Jen malé zvýšení korunových cen domácí produkce znamená, že ceny vyváženého zboží a služeb se při účtování v eurech jeví jako ještě více dumpingové. To usnadňuje odbyt, ale zároveň se kumuluje umělým znehodnocením koruny způsobená ztráta tak, že jen za rok 2014 dosáhla 360 až 400 miliard korun. To je v korunách vyjádřená hodnota toho, o co méně dostaneme při zkaženém kurzu koruny za eura utržená za exportovanou roční produkci.