Nezadržitelně se blíží volby, které proběhnou v předvečer dvacátého osmého výročí vzepětí velkých nadějí, ale také začátku těžkého zklamání.

Je to důvod k zamyšlení. V jeho prvním díle se podíváme, jak jsme se dostali tam, kde jsme. Druhý díl bude o tom, co se musíme pokusit změnit.

Straníci a nestranická veřejnost

Slovo „elita“ dříve označovalo někoho výjmečně dobrého, vhodného, aby byl vybrán. Teď se tak označují ti, co se prodrali do vlivných postavení, často cestou zpackaných voleb, nebo jinak nekale, a většinou nejsou dobří a být dnes označen „elita“ už není značka cti.

Podobné to je s politickými stranami. Karel Havlíček Borovský rozeznával dobré a špatné, ale dnes by žádné opravdu dobré podle tehdejších požadavků nenašel. Ale rozdíl mezi straníky a nestranickou veřejností tady je.

Politologové žijící v zajetí ideové omezenosti vyznavačů stranické politiky si neradi připouštějí, že politika se týká také těch lidí, kteří neusilují o funkce, nejsou členy strany, často nemají ani peníze a proto by se s nimi nejraději ani nepočítalo, nebýt toho, že jich je mnoho.