Kromě jiného jsme upozorňovali především na riziko, že se mohou v budoucnu vyskytnout obce, které budou vydávat tato opatření obecné povahy nikoliv cíleně v konkrétních specifických lokalitách, nýbrž plošně na celém území. Po půl roce od nabytí účinnosti novely zákona jsme bohužel svědky toho, že město Kladno zakazuje výplatu doplatků na bydlení plošně na celém území města, což má sice oporu v zákoně, avšak podle našeho názoru nikoliv v Ústavě České republiky.

Novela zákona z dubna letošního roku umožňuje, aby si obec vytipovala určité oblasti, ve kterých se ve zvýšené míře vyskytují negativní sociální jevy. Vymezení těchto míst má být provedeno již zmíněným opatřením obecné povahy a Úřad práce ČR, který žadatelům doplatky na bydlení vyplácí, by je novým žadatelům v těchto vymezených oblastech nepřiznal a vyplácel pouze klientům stávajícím. Ač se tato konstrukce může jevit rozumně, má celou řadu podstatných trhlin. Předně je souvislost mezi doplatkem na bydlení a negativními sociálními jevy jen nepřímá, neboť doplatek na bydlení není jako jedna z dávek hmotné nouze určen k tomu, aby jeho příjemci obtěžovali své okolí, nýbrž aby se vymanili ze své aktuální situace. Doplatek na bydlení sám o sobě není zlem, je však pravdou, že je dnes velmi zneužíván, což potvrdí starosta každé větší obce v České republice.

Druhou trhlinou je vůbec použití institutu opatření obecné povahy v oblasti hmotné nouze, neboť typickým příkladem, kde se dnes tento pojem užívá, jsou různé dopravní značky, stavební uzávěry nebo objížďky. Všichni účastníci silničního provozu musí značky dodržovat, ale na rozdíl od abstraktního zákona jsou dopravní značky konkrétní, tak je v teorii OOP vymezeno. Má však sociální sféra užívat totožné nástroje jako silničáři? Není to přehnané a zohlední skutečně OOP konkrétního žadatele o dávku hmotné nouzi?