Němcová (ODS): Není potřeba, aby za nás Babiš "trpěl". Ať se odebere do své domoviny...

Děkuji za slovo. Ještě jednou vám přeji dobrý den, vážené kolegyně a kolegové, dovolte několik - nevím, jestli úplně stručných, ale budu se o to snažit - slov k tomu, proč jsme se dnes sešli, tedy k vyslovení nedůvěry vládě.

Co mě osobně tedy k tomuto kroku vede a čím jsem motivována? Nejprve nemohu začít ničím jiným, přestože se budu ještě věnovat i jiným okolnostem než tedy oné kauze, která zde vlastně bouchla minulý týden v době, kdy jsme schvalovali zákon o biopalivech, nebo jsme se věnovali biopalivům. Já musím říci, že tohle všechno mělo svou předehru, tento zákon, a vrátila bych se zpátky o pět let.

Před pěti lety, a bylo to v květnu roku 2010, se Poslanecká sněmovna stala takovým zvláštním kolbištěm. Lobbisté tehdy těsně před volbami vyvinuli maximální tlak na prosazení zvýšení podílu biosložky v pohonných hmotách a bylo to den před parlamentními volbami, mimořádnými, nebo řádnými, ale předtím padla Topolánkova vláda v roce 2009 a od roku 2009 zde vládla vláda Jana Fischera. V době této vlády, tedy vlády Jana Fischera, proběhlo trojí čtení zákona, který se jmenoval o ochraně ovzduší. První čtení proběhlo 4. prosince 2009, druhé 10. března 2010, třetí 17. března 2010. Poté vetoval tento zákon prezident republiky a nakonec jsme tedy o tomto vetu prezidenta republiky hlasovali den před parlamentními volbami.

Co se stalo? Poslanecká sněmovna během - kdybyste měli zájem a přečtete si ty stenozáznamy, tak zjistíte, že se tam objevovaly vážné výhrady již tehdy k tomu, zda přijetím takovýchto posílení biosložky v biopalivech, zda tady vzniká prostor pro nějaký monopol pro tehdy ještě nejmenovanou firmu, a velmi vážně se tím Sněmovna zabývala. A protože to vypadalo, že tento zákon schválen nebude kvůli prezidentovu vetu, navrhl tehdejší předseda poslaneckého klubu Bohuslav Sobotka přerušení schůze tak, abychom se těsně den před volbami ještě sešli a mohlo k tomuto uzákonění dojít.

Já tady mám citaci, jak to vlastně probíhalo, a popisuje celý tento stav prezident Agrární komory Jan Veleba následovně: "Byl to standardní postup. Rozeslal jsem dopisy šéfům našich regionálních komor, aby se spojili s poslanci ve svých regionech. Sám jsem některé také oslovil, například místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. A tentokrát byla i velká součinnost s Agrofertem. Komunikoval jsem s Babišem a vím, že i on všemu věnoval mimořádné úsilí." Samotný Andrej Babiš tehdy veřejně přiznal: "Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas."

Proč tedy toto uvádím? Proč sem tyto pět let staré události patří? Bylo už tehdy přece zjevné, kdo má na prosazení biopaliv největší zájem. Zejména proto, že majitel Agrofertu vybudoval zbrusu novou továrnu na bionaftu Preol za 1,6 mld. korun. A proto tedy za biopaliva lobboval, proto volal poslancům a veřejně se k tomu přiznával. Možná, že o tom svědčí také něco z dobového tisku, kde se dozvídáme - v roce 2009 běží zprávy: Po letech marného snažení získat pod svá křídla ústeckou Setuzu, největší továrnu na bionaftu v Česku, to nyní zkouší majitel Agrofertu a druhý nejbohatší podnikatel Andrej Babiš jinak. Chce ji zničit v konkurenčním boji. Novou továrnu Agrofertu na bionaftu otevírali politici v čele s šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem. Paroubek se tak vedle své pravé předvolební ruky v kraji, šéfa ústecké ČSSD Petra Bendy, objevil v médiích coby nový zastánce a propagátor Andreje Babiše. Není to tedy poprvé, co by Babišův byznys požíval politické podpory socialistů.

Tady dál ten článek říká, že snad pan ministr Jaroslav Palas, ministr zemědělství za ČSSD, Babišovu sektoru nepřál, ale to teď není předmětem naší debaty.

Zajímavé v tomto dobovém tisku je ještě jedno vyjádření Andreje Babiše, který říká, jak to bylo se sporem kolem Setuzy a kolem jeho podnikání. Říká: "Vzpomínám na to jednání s Mrázkem a Pitrem, nechtějte, abych o tom říkal něco více."

To je něco, co je potřeba vědět, abychom dokreslili, kdo měl tehdy enormní zájem na prosazení tohoto zákona. Dodám, že o prezidentově vetu hlasovalo ve prospěch biopaliv 68 ze 70 členů ČSSD den před sněmovními volbami. Osmnáct ze 77 členů ODS. Z těch 18 již nikdo není v Poslanecké sněmovně. Z KDU-ČSL to bylo osm z devíti. Zelení tři ze čtyř a pak jsou tady nějací nezařazení.

Tolik tedy k tomu, kdo skutečně prosazoval nebo neprosazoval vydání se touto cestou.

Mám zde ještě poznámku k jiné věci. Ta se týká toho, že když jsme dobře poslouchali úvodní slovo předsedy vlády, tak on říkal, že si je vědom toho, že nese ČSSD a snad i on osobně, to si nejsem jistá, jestli to řekl, ale jsem o tom přesvědčena, že to tak je, nese odpovědnost za to, zda bude Česká republika i nadále demokratickou zemí s parlamentním systémem. Ale já jsem zde ocitovala tu sjezdovou deklaraci ČSSD, která se vymezuje proti oligarchům. Obává se toho, že zde za chvíli už budeme mít pouze parodii na demokracii, ale nic vážného proti tomu skutečně nedělá. Slova se mluví, řeč teče, skutek utek. Ale bohužel to stejné musím konstatovat i o KDU-ČSL, kteří přijali takovou zvláštní politickou figuru. Totiž voliči si tak vybrali, my s tím nemůžeme nic dělat. Ale kdyby si všímali posledních dotazů, které ve společnosti proběhly, tak většině české společnosti se střet zájmů člena vlády nelíbí a nesouhlasí s ním. Tedy v této intenci by přece měli něco dělat.

Jestli něco ještě vyčítám vládě, tak to další téma, které chci zmínit, se týká zahraniční politiky. Byla to již na počátku roku 2014 a v letošním roce ODS, která mými ústy prosadila v Poslanecké sněmovně dvě důležitá usnesení ke dvěma mimořádným zahraničním okolnostem, které se stávají dominantou politiky nejenom české, evropské, ale světové. Ty dvě dominanty se jmenují konflikt na Ukrajině způsobený Ruskem a druhá situace kolem uprchlíků z válkou zmítaných území. Ta nejednotná zahraniční politika nás postihuje stejně. Bavíme-li se o vnitřním problému, kterým je zcela jistě konfliktů zájmů Andreje Babiše, střet zájmů, rozkládání demokratického systému, budování oligarchického systému, tak v zahraniční politice se objevuje neschopnost vlády nějak ji sladit s prezidentem republiky.

Já jsem o tom mluvila ve své faktické poznámce zhruba před dvěma minutami, kdy rozumím tomu konfliktu, který je uvnitř ČSSD. Tedy konfliktu, který bych nazvala "spor o Miloše Zemana". Někdo ho rád má, někdo ho rád nemá. A vzhledem k tomu, že Miloš Zeman si razí svoji na vládě zcela nezávislou zahraniční politiku, dostává se ČSSD, vláda, ale tím i Česká republika do velmi nepříjemné situace, a to té, že nám zahraniční partneři v žádném případě nerozumějí.

Kdybych měla jmenovat některé příklady, tak je ráda vyjmenuji. Třeba první. Prezident opakovaně zpochybňuje protiruské sankce jako neúčinné a vyslovuje se pro jejich ukončení ještě v letošním roce. Ovšem předseda vlády oponuje, že sankce jsou propojeny s naplněním Minských dohod, což nelze v letošním roce očekávat. Nebo druhý příklad. Prezident v době zostřených vztahů se západem vyzývá k výhledovému přijetí Ruska do Evropské unie. Na to předseda vlády Bohuslav Sobotka oponuje, že přijetí Ruska do Evropské unie není na pořadu dne, Rusko o něj neusiluje a raději buduje vazby v Euroasijské unii. Za třetí, prezident vyzývá Rusko k účasti v projektu Východního partnerství, vůči kterému se samo výrazně vymezuje. To bych se ho chtěla zeptat, kdyby tu předseda vlády byl, tak bych se ho chtěla zeptat, jestli skutečně je členství Ruska ve Východním partnerství strategickým cílem také české vlády.

Samostatnou, smutnou a ve všech ohledech žalostnou se stala cesta prezidenta republiky do Moskvy na oslavy druhé světové války, kam odcestoval jako jediný prezident Evropské unie. Nezopakoval tam bohužel příklad Angely Merkelové, která v Moskvě prohlásila, že zločinnou a protiprávní anexí Krymu utrpěla spolupráce mezi Ruskem. Česká vláda za tuto cestu převzala odpovědnost, dala prezidentovi bianko šek.

Můj druhý dotaz na premiéra, pokud by tu byl, by zněl, jestli vláda dávala prezidentu republiky souhlas s touto cestou i ke složení delegace. Prostě aby ho do Moskvy doprovázel za Vladimirem Putinem Martin Nejedlý z Lukoilu a aby se následně sešel prezident České republiky s Vladimirem Jakuninem, který je na americkém sankčním seznamu. Mě by moc zajímalo, jestli vláda má nějakou výhradu k tomu, jak personálně a věcně se Česká republika prezentovala na této cestě. O věcné otázce si můžeme nechat jen napsat některými více nebo méně zasvěcenými komentáři, protože co se odehrálo za zavřenými dveřmi, neví nikdo. Nota bene i to zavdává otázku, zda delegace nebyla složena právě tak, aby nikdo nemohl vynést, co tam vlastně pánové domluvili.

Mohla bych citovat z tohoto nesouladu mezi prezidentem a vládou řadu příkladů dalších, ale nemyslím si, že nás to už teď nějak posouvá dál. Zásadní je, že vláda není schopna - to bych jí možná ani tolik nevyčítala, protože s prezidentem republiky, tak jak sledujeme jeho každodenní provokace a každodenní vystupování, asi nelze sladit jednotnou zahraniční politiku, nicméně úkol vlády to je. Ona nám tu ústy předsedy vlády slibovala, že bude domlouvat pravidelné schůzky na Hradě, že bude koordinovat zahraniční politiku, že k lapsům, které by nás mohly poškodit jak u partnerů v NATO nebo u partnerů v EU, nemůže dojít, ale tyto lapsy vidíme každý den. Možná část médií nebo část veřejnosti se rozhodla na základě dennodenních prezidentských provokací, ať už jsou v režii pana Ovčáčka, nebo prezidenta samotného, je dále nekomentovat. Myslím, že všichni už jsme si řekli, že hranice byla překročena poté, kdy jsme se dozvěděli o té nadmořské výšce, jakou nadmořskou výškou disponuje náš prezident a jakou ministr zahraničních věcí Kerry, tak si asi každý řekl, že teď už ta debata nemá žádný rozumný smysl. Ale vláda přesto je povinna svou základní roli plnit a je povinna v zahraniční politice vystupovat tak, aby ohroženy zájmy České republiky nebyly, což v případě koordinace s Milošem Zemanem se neděje, a naše zájmy ohroženy jsou.

Třetí věc, kterou chci zmínit, možná navazuji na to, co zde říkal místopředseda vlády Andrej Babiš ve svém prvním vystoupení, ne potom ve faktických poznámkách. Mluvil o tom, že je vděčný zemi, která jej tady nechala působit a umožnila mu, aby vystoupal po tom ekonomickém žebříčku až do této výše. Po střetu zájmů Andreje Babiše, po zahraniční politice jestli něco za třetí vytýkám vládě, tak hluchotu k tomu, co projevila, když Andrej Babiš v době své cesty po Spojených státech se musel dočíst v jednom tamním časopise, který se zabývá zahraniční politikou, a tento časopis rozebíral gigantický konflikt zájmů Andreje Babiše i jeho spornou minulost, tak na to Andrej Babiš reagoval takto. Teď dovolte, abych ho citovala. Bude tam slovo, které jsem si nevymyslela, ale musím ho tady říct. "Minulý týden mě totálně poblili. To je podraz. Kdo to udělal? No Češi. Kdo jiný by to udělal," sděluje Andrej Babiš, který má tuto zemi tak rád a je jí tak vděčen za to, že mu dovolila ekonomicky vyrůst a i politicky se prosadit až do úrovně, kterou vidíme dnes! Já nevím, ve které vládě které země by bylo možné, aby její první místopředseda, byť není narozen v té zemi, tak tím spíše by si dovolil nějaká takováhle slova na adresu občanů té země říci, aniž by se předseda vlády ozval.

Já si myslím, že pokud Andrej Babiš to takto ve vztahu k českým občanům cítí, není potřeba, aby za nás trpěl. Může se odebrat do své domoviny, akorát je problém v tom, že tam by ho jistě do vlády nepřizvali, alespoň tak hovoří Slováci o tom, že se nám smějí, jak jsme něco takového vůbec mohli dopustit. To je další věc, kterou vládě vytýkám, že dovolí takovouto dehonestaci českých občanů.

Čtvrtá věc, kterou vytýkám vládě, je, že se nijak nebrání útokům na média, tedy ty, kteří mají být doprovodnou částí normálního demokratického provozu v normální demokratické zemi. Útok vedl ministr Babiš proti týdeníku Echo. Okamžitě po jeho vzniku oznámil, že na ně pošle finanční kontrolu, protože zrovna do deníku a týdeníku, co čert nechtěl, odešli tam téměř všichni slušní novináři z jeho tehdejší mediální divize Agrofertu, tedy z Lidových novin a Mladé fronty. Na ty si chtěl ministr financí posvítit, poslat na ně finanční kontrolu. Druhý útok přichází proti České televizi, to jsme tu koneckonců slyšeli i dnes, kdy se mu nelíbí, jak veřejnoprávní televize referuje o tom, jak peníze a na jaké účely čerpají firmy ministra financí ze státního rozpočtu. Třetí útok přichází na televizi Barrandov jen proto, že tato televize si dovolila upozornit na to, že partnerka pana ministra neumí proclít věci, které si přiváží ze zahraničí. Čtvrtý útok na Svobodné fórum, kde napadá šéfredaktora Pavla Šafra. Ten se nakonec rozhoduje Andreje Babiše žalovat.

Čili to jsou věci, které jsem též nezaznamenala ani jedinkrát, že by se proti nim vláda, předseda vlády, kterýkoli reprezentant ČSSD, kterýkoli z reprezentantů KDU-ČSL vymezil. Samotná akceptace takovýchto výpadů proti normálním demokratickým médiím - teď do toho nezahrnuji Lidové noviny a Mladou frontu, na které asi platí ten přiléhavý termín, který dnes, není můj originální, zazněl na našem poslaneckém klubu, že tato média se z hlídacích psů demokracie proměnila na hlídací psy Agrofertu. Ale proti tomu přece vláda musí něco dělat. To jsou důvody, které, pokud je shrnu a zopakuji, tak jsem přesvědčena, že jsou dostatečné pro to, abychom dnes jako opoziční strany svolali tuto schůzi, abychom řekli svůj pohled na to, v čem vláda selhává, a ať už je to v oné vnitřní věci, onom konfliktu zájmů, nabourávání demokratického systému v zemi nebo v zahraniční politice nebo v ohrožení demokratických médií a útoku na naše občany. V tom všem já spatřuji dostatečný důvod, aby tato vláda ve své práci nepokračovala.

To je vše, co jsem k tomu chtěla říci. Snažila jsem se čerpat pouze z faktů a chtěla jsem vyvrátit některé dominantní teze pana ministra Babiše, který stále tvrdí, jak on nic, on muzikant, jak ke všemu přišel jenom proto, že všichni kolem něj kradli. O svých zájmech v roce 2009, v roce 2010, o svém lobbingu a telefonování nám tady neřekl ani jedno jediné slovo. Děkuji vám za pozornost.