Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci. Já bych na úvod chtěl říct pár vět o tom, jak na mě působil úvodní projev pana prvního místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše. Ponechám už stranou to, co bylo kritizováno, tedy to jeho nelogické zařazení jeho vystoupení do úvodu této schůze. To už tady bylo dostatečně kritizováno.

Ten můj dojem je prostě takový, že pan ministr v podstatě naplnil ta očekávání, která měli všichni novináři, žurnalisté, lidi, kteří se zabývají tímto problémem, a kteří psali: Ono to nakonec bude tak, že do té Sněmovny pan Babiš přijde, nachystá si těch svých 30 nebo 40 stránek, to nám nakonec řekne, kolik to bude, a těch 29 nebo 39 stránek se bude týkat úplně něčeho jiného než toho problému, kvůli kterému je svolána samotná schůze. Zabalí do toho úplně všechno, semele živé, mrtvé. A nakonec z toho, co vlastně říká, o vlastní kauze se dovíme naprosté minimum. Čili v tomto splnil pan ministr očekávání. Mohu říci, že ten umělecký dojem byl prachbídný, a že pokud chtěl přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, překvapit nějak českou veřejnost, tak měl přijít s něčím, co by bylo zásadnější. Něčím prostě překvapit. Ne s tím, že všichni říkali, jasně víme, jak to bude. Máme ho prokouknutého, přečteného, na nic jiného se nezmůže. Ukázal, že na nic jiného se skutečně nezmůže. To je první poznámka, na ten dojem, který to ve mně vyvolalo.

Druhá poznámka je, že mi to něco připomnělo. A připomnělo mi to kauzu, která se tehdy týkala předsedy vlády Stanislava Grosse. Ty trapnosti, s kterými se vymlouval, chodil na nás s igelitkami peněz, strýčkem Vikem, spálenou směnkou. Já nevím, co všechno se kolem toho tehdy dělo. Už to nechci ani vzpomínat, protože to vůbec nebylo pěkné. Tak v tomto případě je to přece jako přes kopírák. Já vám ocituji z roku 2013, z rozhovoru, který dával pan Babiš týdeníku Respekt. A svůj vztah k projektu Čapí hnízdo popsal takto: Půjčil jsem té společnosti přes 400 mil. na stavbu farmy, ale jméno majitele neznám. Mám tam jen pronajatou jednu budovu, to je vše, prohlásil. Na doplňující dotaz Respektu, že je přece jen divné půjčovat někomu, o kom nic neví, dodal. Nevím to z hlavy, farmu mají myslím nějací advokáti.

V březnu 2016 si vzpomněl, kdo za tou farmou stál, ale jméno odmítl zveřejnit. Řekl: Přišel tam investor, který si nepřál být jmenován, a bylo to akceptováno. Řekl to v televizním vysílání v televizi Prima. Ale ještě před tímto vysíláním v televizi Prima nám přece všem sděloval, že to se vůbec netýká Agrofertu, že to je nějaké firmy, kterou on ani nezná, z jeho holdingu. A potom nám řekl, že si najednou vzpomíná, ale že neprozradí, kdo to byl. V tom televizním vysílání řekl, já vám to řeknu až za týden nebo za 10 dnů, já nevím jak. Ale mezitím všichni říkali, no to je nám jasné, tak pracuje na nějaké pohádce, aby předstoupil před Sněmovnu a před občany a něco jim navykládal, jakou pohádku mu jeho P.R. poradci usoukali. Tak tu pohádku jsme si dneska vyslechli. Mně je v podstatě lhostejné, jestli tehdy převedl nebo nepřevedl na ty svoje děti nebo osoby blízké akcie, které do té doby, když vyvedl z Agrofertu tu firmu, potom tedy nebyly identifikovatelné, anonymní. Tak mně je lhostejné, jestli to byli skutečně ti vlastníci, protože my se stejně toho nemůžeme žádným způsobem dobrat, jestli je to pravda nebo to pravda není.