Vyjádření řady našich vrcholných politiků totiž ukázala, že naši politici buď vůbec neznají platné právo, a to je velký problém, neboť ho, jako zákonodárci sami vytváří, či ho sami nehodlají dodržovat a domnívají se snad, že platný právní řád platí jen pro obyčejné řadové občany a pro politiky ne. A to je na pováženou, protože by to měli být právě politici, kteří by měli udávat správný směr vývoje naší společnosti, měli by jít ostatním občanům příkladem a vždy by měli jednat v souladu s platným právním řádem.

V mnohých případech jsme však již zjistili, že tomu tak vždy nebylo a ani dnes není a že si naši politici v řadě případů vykládali platné právo po svém, tedy ve svůj vlastní prospěch, a podle vyjádření řady z nich, tak zřejmě hodlají činit i nadále. Chtějí si zkrátka dělat to, co se jim zlíbí, co je pro ně samotné výhodné, a to bez ohledu na platný právní řád.

Přesto, že řada našich současných politiků se rekrutovala z „revolucionářů“ let 1989/1990, či tam dnes sedí jejich protekční děti a další příbuzní, řada z nich byla ověnčena akademickými tituly a lukrativními funkcemi jen odměnou za tehdejší politickou činnost, mnozí již jako politici protekčně „vystudovali“ a někteří ještě jen kdysi deformovaná práva v Plzni, či soukromé vysoké školy s nevalným kreditem, měli by být, když už nemají potřebné znalosti, ale přesto chtějí dělat vrcholovou politiku, alespoň trochu inteligentní a neplést si právní pojmy se svými mylnými dojmy.

Z řady politických vyjádření k případu stíhání Petra Nečase vyplývá, že mnozí politici vůbec nechápou, v čem spočívá korupční jednání, neznají základní právní vymezení jednotlivých skutkových podstat trestných činů uvedených v platném trestním zákoně č. 40/2009 Sb., a nejsou schopni pochopit, že podle dalšího platného zákona – podle trestního řádu č. 141/1961 Sb., ve znění změn, novel a doplňků, který je zákonem upravujícím trestní řízení soudní, postupoval nejen ředitel ÚOOZ plukovník Mgr. Robert Šlachta a jeho podřízení, kteří jsou ex offo povoláni plnit úkoly přípravného řízení trestního, které pak ze zákona dozoruje vrchní státní žalobce, v tomto konkrétním případě JUDr. Ivo Ištván, který opět jen postupoval v souladu s platným právem a nic víc. Tito politici nechápou ani to, že oba tito pánové byli právě podle zákona povinni okamžitě konat po zjištění toho, že se trestný čin nebo trestné činy staly, ale i tehdy, kdy zde bylo jen pouhé podezření, že mohly být spáchány, a pokud by tito pánové nekonali, dopustili by se oni sami jiných trestných činů a pak by následovalo jejich odvolání z těchto funkcí, soudní procesy a jejich odsouzení.