Jsou to tři roky od rána plného zděšení, kdy jsem nemohla a nechtěla uvěřit, co jsem na mobilu viděla. Realita však byla neúprosná. Dnes, tři roky od začátku ruské invaze, si stále vybavuji první záběry bomb dopadajících na ukrajinské domovy. Vzpomínám, jak jsem každý večer myslela na strach, s jakým mámy na Ukrajině ukládají děti spát. Chtělo se mi plakat. 

Nikdy nezapomenu na vlaky vyděšených ukrajinských maminek s malými dětmi přijíždějících na česká nádraží. Češi spontánně otevřeli svá srdce a přijali jako samozřejmost, že musí pomáhat. To je to silné Česko, to je naše země - ochotná postavit se proti zlu, připravena pomoci v dobách nejtěžších a ukázat celému světu, že my, Češi, máme odvahu a budeme vždy stát za svobodou. Všem za to z celého srdce děkuji.