Toto mi Alain vyprávěl před pár měsíci:
„V mém rodokmenu, snad v každé generaci kam dohlédnu, byl alespoň jeden člen naší rodiny ve válce s Německem. S Německem Francouzi díky všem možným důvodům bojovali skoro pořád. Někdy jsem vyhráli, někdy prohráli. Vždy jsme platili vysokou cenu. Dnes, když se zeptáte Francouzů kdo je jim v Evropě nejbližší, nejčastější odpověď bude, že Němci. Mí předci by nechápavě kroutili hlavou. Já to považuji za zázrak, Evropský zázrak. Jsem na to hrdý.“
Alain je pro mne v Evropském parlamentu skoro tak důležitý, jako Karel Schwarzenberg u nás. Má totiž úžasný nadhled daný desítkami let v politice (podílel se třeba na zrodu Lisabonské smlouvy a sloužil jako „evropský ministr“ ve francouzské vládě), umí věci výborně a jasně formulovat a navíc se s ním skvěle spolupracuje (potkali jsme se na daňových tématech).
Alain je jedním z poslanců, kteří se rozhodli parlament po volbách opustit, a bylo mi, ač to tak nevypadá, trochu smutně, když jsem si s ním povídal na jeho farewellu... Ale jak mi řekl, není to jeho konec práce pro Evropu, takže se těším, že to nebylo setkání (kromě Štrasburku ob týden) poslední.
RNDr. Luděk Niedermayer
Psali jsme:
autor: PV
