Výzkumy ukazují, že občané naší země drží evropský primát v něčem, co lze označit za "nedůvěru vůči Evropské unii". Není se čemu divit. Nemalá část našich politiků se o to často za pomoci mystifikací snaží a jiní zase vynikají přivlastňováním si úspěchů evropské spolupráce a naopak kritizováním a svalováním viny na "Brusel" za věci málo populární. Při kombinaci naší historicky dané opatrnosti a malému zájmu o to, co se děje za našimi hranicemi, se není čemu divit, že se stále častěji objevují otázky, jestli by nám nebylo mimo společnou Evropu, kterou Unie reprezentuje, líp. Minimálním požadavkem je pak to, aby se Unie zásadně změnila.

Někdy se zdá, že víme, co ve vztahu ke společné Evropě nechceme, méně již uvažujeme o tom, co obdobně nechtějí další její členové. A ještě složitější je formulovat, co chceme a znát cestu, jak toho dosáhnout. Je to škoda, ne-li problém, neb o tom, jak bude naše společná Evropa vypadat, rozhodujeme i my.