Minulý týden Evropanům ukázal, že trablům s pandemií není konec. Ačkoliv to většina lidí nevnímá, prožili jsme jeden z nejhorších ekonomických týdnů za hodně dlouhou dobu. Přitom ani jeden z trablů není nečekaný, jen se zdá, že na ně nejsme připraveni.

První se odehrál na trhu se zemním plynem. Začalo to, snad náhodou způsobeným požárem významného terminálu na LNG v Texasu, který povede k jeho vyřazení z provozu na dlouhé měsíce. V situaci, kdy se Evropa snaží "odříznout" od ruského plynu a před zimou naplnit zásobníky, to není dobrá zpráva. K tomu se přidalo rozhodnutí Gazpromu, údajně z technických důvodů, omezit dodávky plynu do Evropy. Výsledkem je, že cena zemního trhu na evropském trhu ukončila trvalý sestup k hodnotě pod 80 dolarů za MWh (což je stále 3x tolik jako před rokem) a vyskočila ke 130 dolarům. Pokud by tam zůstala, znamenalo by to jak další zdražení plynu, tak i cestu ceny elektřiny ke 300 dolarům za MWh - tedy k více než 7 korunám za kilowatt.

Ještě více stranou veřejného zájmu jsou důsledky rostoucí inflace v EU. Ta se již dostala nad 8 % v průměru eurozony, a nečinnost ECB je již těžko přijatelná. Ačkoliv ta se k prvnímu zvýšení sazeb pouze chystá, trhy mají jasno. Úroky státních dluhopisů výrazně vzrostly. Dokonce i německé atakují pro delší splatnosti 2 %, zatímco italské jsou od 5 let nad 3 % a rostou k hodnotě 4 % (pro porovnání, odpovídající delší české úroky jsou pod 6 %). Protože část zemí EU je silně zadlužena, vyšší úroky ohrožují jejich rozpočty.