Přesně tento propočet jsem si dělal před pár měsíci, když bylo jasné, že „nereakce“ státu na silné ročníky povede k tragédiím v rodinách tisíců studentů (ale rozhodl jsem se ho v předvolební vřavě nezveřejnit).

Nakonec vše dopadlo tak, jak to u nás končí často. Stát téměř nic neudělal, tisíce lidí jsou frustrovány, řadu mladých lidí to pošle na „kolej života“, která nepovede k plnému rozvinutí jejich talentu a schopností a... zkusíme na to zapomenout. A jak jinak, nepoučit se.

Aspoň tento krok – tedy omezení počtu tříd šestiletých gymnázií a jejich nahrazení těmi čtyřletými v kritických 2 až 3 letech (a zohlednění toho v letech dalších) – by umožnil uplatnění stovek či spíše tisícovek studentů, kteří napsali zkoušky dobře, ale měli smůlu, že se narodili ve „špatném roce“ (jak zmínil loni jeden politik).